Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

krusoun

19. 12. 2008 10:37
Souhlasím s Aglájou, mé jménoje přezdívkou bráchy,

kterého jsem pochovala, protože si sedl kvůli kamarádovi na sedadlo spolujezdce klukovi, který za stavebko  koupil "fáro" a 3 vrstevníky neodvezl ze setkání při muzice domů, protože nejspíše pod vlivem nezvládl řízení  a fáro se "otočilo jako banán" slovy  "citlivého poručíka" kolem akátu...........vzadu přežil kamarád bráchy a jeho děvče, tito mladiství sami v šoku dokázali přivolat  záchranku, hasiče, slyšeli naposledy vydechnout řidiče za volantem, neviděli, jak vyprošťovali z vraku, který klukům vpředu málem uřízl hlavy, těžce dýchajícího bráchu. Dodýchal 13 dní poté, akát je obsazen křížkem na památku řidiče..........a naději, že tato tragédie poučí vrstevníky, rodiče, dospělé? Nikoli, příliš záhy zastřena zprávou, že "kluci teď testují, zda dají to, co nezvlád  B...š." kolik poznamenaných, kolik bolesti těch, co přežijí, kolik výčitek, marnosti nad marnost....... bude v této divné době a divné zemi třeba k návratu  k základům lidskosti, ke schopnosti pomoci, k lidské slušnosti..

0 0
možnosti

seimor

7. 11. 2008 15:49
Můj anděl strážný

mne dosud vždy něčím upozornil a já  vždy uposlechla.Bohužel,lidé přečasto na na to kašlou a chyby opakují. Někteří dýl,jiný za to zaplatí dřív. Alkohol neomlouvá.Naopak. Já jsem se v začátcích -asi před 25 lety nechala přemluvit k jízdě se zbytkovým alkoholem. A vjela jsem na železniční přejez v rychlosti asi 120 km/h. Za ním byla autobusová zastávka a v té chvíli tam zrovna vystupovali lidí. Rozhodila jsem je na dvě strany ,naštěstí se nikomu nic nestalo a já vyděšená zastavila asi o 100m dál. Roztřesená a s doživotním rozhodnutím . NIKDY! nejet ,když nechci ,natož s jakýmkoliv množstvím alkoholem v krvi. Nikdy jsem to neporušila.Bohužel Váš kamarád další šanci nedostal, chtěl pomoct ale jaksi nedomyslel, že je to špatně.....Alkohol je špatný pán....

0 0
možnosti

seimor

7. 11. 2008 15:35
škoda jen

že si nikdo nevzpomněl ,že existují taxíky.

0 0
možnosti

cvlad

4. 11. 2008 8:04
Hezky napsaný článek.

Hezký článek i hezký konec o tom,jak koho odsuzovat  nebo neodsuzovat.To všechno ale platí jen do doby kdy v tom rozbitém autě budete mít mrtvé svoje dítě,manžela nebo jiného blízkého člověka.Pak asi zapomenete na takový hezký článek jako je ten Váš a budete si přat aby blb který něco takového způsobil už nikdy nevylezl na silnici.Nebo Vy by jste mu přála ještě jednu šanci aby mohl se buď polepšit anebo zabít dalšího člověka.Nezlobte se ale já bych mu tu druhou šanci už nikdy nedal.

0 0
možnosti

jejkap

3. 11. 2008 15:20
No bravo!

Autorka, kterou od jezdeni jako prase nedokazal odradit jeji vlastni rozum, ale smrtelna havarie, a ktera by narodni hospodarstvi sverila blbcovi, kterej sedne za volant jako sliva a nekoho pri tom sejme. Boze, do cehos to dusi dal a koho nechas publikovat...

0 0
možnosti

Ajdula

3. 11. 2008 14:29
Alkohol za volat nepatří...

...o tom žádná. Sama za volant nesednu, ani když jsem měla "jen" malé pivo a už je to nějaká chvilka. Prostě to nesnáším. I tak nepatřím mezi Dušíny - už se mi stalo (a bohužel ne jednou), že jsem musela sednou za volat druhý den po akci s tzv. zbytkáčem. Měla jsem strašný strach a jednoduše na to nejsem pyšná.

Ale co to neposkytnutí pomoci? S tím máme s mužem docela bohaté zkušenosti - před nějakou dobou jsme zastavili u nehody (auto srazilo divočáka), všichni živí a celí, i když v šoku. Počkali jsme na policii - ti se upřímně divili, že někdo zastavil a počkal s postiženými. Nehoda další z doby velmi nedávné - zastavovali jsme u nehody na znamení záchranářů. My jsme zastavovali - auto za námi ne. Prostě nás sestřelilo - řidič začal brzdit hooodně pozdě :-/. Pak jsme se dívali na br. dráhu - pár metrů, to fakt nestačilo. Jen na okraj, nehoda bylo opravdu dobře vidět. Ať žije lhostejnost!

0 0
možnosti

wostrey

3. 11. 2008 14:19
to opravdu nebylo mozne...

zavolat taxik? Popr. odvoz vozu? Ci v krajnim pripade nekoho z rodiny/kamaradu, kteri by mohli dotycneho odvezt?[>-]

0 0
možnosti

Topol

3. 11. 2008 12:27
Smutný příběh

Ano, opilec za volantem je úmyslný vrah. Ale jak Eva ve svém článku správně píše, nic není ani černé ani bílé. Ve všech zemích EU i USA je nízká míra alkoholu tolerována s vyjimkou ČR a Lotyšska. Je to  průměrně 0,5 promile, což odpovídá asi dvěma pivům nebo dvěma panákům. Žádné horší nebo lepší statistiky ale nikde nemají. Je to totiž tak, že alkohol se podílí jen na necelých 5-ti procentech nehod. Bohužel, kdyby se dal ADRENALIN v krvi měřit stejně snadno alkohol, to by byla páka ! Ruku na srdce, můžeme si hrát na abstinenční Dušíny jak chceme, ale kromě toho adrenalínu nás za volantem ovlivňuje často únava, stress, nemoc, starosti, děti, mobil, stařecká nepozornost nebo nezkušenost mládí  atd. - daleko více než dvě piva...

0 0
možnosti

EnVidiaSeries

2. 11. 2008 9:54
Bohužel, Evo, pro řízení v opilosti omluvy není

stačí pochopit, vnímat a hlavně nepokoušet se "měnit" přirozené fyzikální zákony a průkazné lékařské závěry..

V obojím to totiž dopadá tragicky. vašeho kamaráda mi líto není, odpykává si spravedlivý trest, protože auto je v rukou opilce nebo psychopata stejná zbraň, jako automatická puška nebo pistole..

Takže sám jsem v tomto MIREK DUŠÍN a nestydím se za to..  

0 0
možnosti

Matrix69

1. 11. 2008 14:49
Chce to nechlastat...

Znam to z vlastni zkusenosti... Kdyz jsem si dal jedno nebo dve piva, za volant bych nesedl. Kdyz jsem jich mel 10 a nejake ty panaky, nebylo cloveka ktery by me mohl zastavit nebo mi to rozmluvit.

Reseni je jednoduche - po nehode, pri ktere se dikybohu nikomu nic nestalo - jsem proste prestal pit. Uplne. Letos na Vanoce to budou ctyri roky.

A tak dnes muzu vyrazit s kamarady do hospody, a nemusim mit strach zda nekteri z nas dorazi domu, nebo skonci v marnici ci ve vezeni.

0 0
možnosti
  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky