Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
OU

25. 2. 2011 11:57
Uživatel požádal o vymazání
0 0
možnosti
MB

MacX

25. 2. 2011 11:56
Pragmatická realita

"Takže – idealizujme idealizujme, ideály jsou bezva, ale nezapomeňme u toho i trochu toho pragmatismu."

Souhlasím, pokud tím chcete sdělit ženám, že by si měly obezřetně volit, kdo bude otcem jejich dětí.

Protože, vyrůstat bez otce, nebo s otcem nevlastním, může být docela peklo. A může to být mnohem horší, než vyrůstat s podivínským tátou. Ten vás nejspíš bude mít aspoň trochu rád.

Vím, o čom píšu.

0 0
možnosti
L

lesicatko

25. 2. 2011 11:41
Perfektné

Z iného pohĺadu som sa to snažil v celej diskusii na ten článok Fursta  na to poukázať, len som mal pocit, že tuším som narušil určité Tabu alebo minimalne nejakú paradigmu - hoci som v súlade s autorom rovnako poukázal na tie štúdie o zvýšenej zločinnosti detí vychovávaných bez otcov

http://www.tyzden.sk/casopis/2010/21/deti-bez-otcov-su-nebezpecne.html

.

Takže díky za tento článok, skutočne by sme sa mali pozrieť trocha nezaujatejšie na úlohu otcov, na možnosť zameny socialnych rolí, na trendy, ktoré sú rozporné. Mimochodom, ani  Charles Murray sa v tom článku nevyhol chybám / najdete ich ?  / hoci inak triafal správne - otcov vo výchove dokáže nahradiť aj štát, už iná otazka je, s akými dôsledkami...

0 0
možnosti
VK

bloger-Vladimír Kroupa

25. 2. 2011 11:40
.

Omlouvám se, ale o čem vlastně tenhle článek je? Já z něho vidím jen to, že lidé jsou různí (jak překvapivé...) a že ne na každého má stejný vliv určitý podobný faktor. S tátou (ale i s mámou) jsem byl v pubertě na kordy - a kdo nebyl...? Přesto vím, a to nejen ze svého osobního poznání, že táta má v rodině roli nezastupitelnou. Vidím to i dnes (to trvá už 21 let), kdy jsem sám tátou.

0 0
možnosti
PJ

denver

25. 2. 2011 11:35
Ahoj Evčo...

prozradíte mi, jestli máte děti? díky P.J.

0 0
možnosti
  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky