P.S.

K tomu co jsem popsqal dole bych ještě dodal jednu věc. Pokud máte pocit, že jste pěkná, že se po vás chlapi ještě ohlédnou, že kdyby šlo do tuhého, že si snadno najdete jiného chlapa, že vám v životě vše dobře vychází, že na tom nejste finančně špatně, a že máte schopnosti k tomu, si to takto zařídit i nadále, pak věřím, že svého chlapa pod krkem moc pevně nedržíte.

.

Je však mnoho žen, které tuto sebejistotu nemají a tak se (ať už úmyslně nebo spíše nevědomky) za své nejistoty mstí svému pratnerovi. Ostatně pro muže to myslím platí taky. A teď mi řekněte, co s tím chcete dělat? A jestli patříte spíše k té prřvní skupině, tak mi řekněte, čemu na tom chcete rozumět.

.

Ale to neznamená, že že časem neporozumíte. Ono to postupně přijde. Děti, starosti, zdraví, možná i peníze... Možná i další věci... Pak teprve něco říkejte a suďte...

Re: P.S.

Chápu, jak to myslíte.

Ale nesoudím, na to nemám dost životních zkušeností... jen se svěřuju, že to prostě nechápu, že je mi to líto, že je mi z toho smutno a že vlastně nevím, co lidem v takové situaci poradit (mám takových párů kolem sebe až děsivě moc...).

S tím sebevědomím souhlasím. Ale to, podle mne, nejde hledat nikde jinde než v sobě. Taky nejsem žádný chodící sebevědomí. (ač to tak z mých článků občas může působit) - ale naučila jsem se hodně. Myslíte, že mne také nezmítají pochybnosti o sobě samé? No, ode zdi ke zdi. :-) Dříve jsem si o sobě myslela, že jsem ošklivá, tlustá a blbá. Dnes se k tomu občas přidá i "stará". Nedokázala jsem sama jít ani do kina a bývala jsem celá ve smyku z toho, že mě vůbec někdo "chce". Pak mi ale došlo, že když nebudu mít sama sebe ráda takovou jaká jsem, že mě dost těžko takovou bude mít rád i někdo jiný (klišé, vím, ale je to tak). Naučila jsem se, že jsou věci, ve kterých prostě nejde dělat kompromisy- ať to v tu chvíli bolí jak to bolí(pokr)

Partner i do nepohody -1-

Milá Evo,

Vaše blogy se mi dobře čtou, ale některé vaše závěry mi připadají trošičku z jiného světa. Kdysi se při uzavírání manželství říkalo: Dokud vás smrt nerozdělí. To bylo ovšem v době, kdy manželství sloužilo především k tomu, aby se na svět přivedla a vychovala další generace lidí a to bez ohledu na to, jak hrozná bída kdy byla a koho potkala. Manželství nebylo zábavním podnikem, ale spíše závaznou smlouvou o spolupráci. Dnešní pohled, a vidím, že i ten Váš je ovšem dost odlišný. Pojďme tedy do současnosti...  

.

Samozřejmě, že nemá smysl svého partnera (partnerku) předělávat. Kolik jen žen a kolik mužů má však ve skutečnosti ten pocit, že si svého partnbera převychová a předělá k obrazu svému? A kolik lidí přijde (sice někdy dost pozdě) na to, že to takto moc dobře nefunguje. Stejně tak je nevhodné řídit a šéfovat své manželky a manžely. Až potud bych s vámi dost souhlasil.

Partner i do nepohody -2-

V čem nesouhlasím je to, že zdaleka ne všichni jsme lidé ideální a ne všichni si sami na sobě dostatečně uvědomujeme své chyby, které však tak snadno a tak dobře vidíme na druhých. Až potud by se vše dalo řešit nějakou osvětou a tréningem komunikace mezi partnery (pokud jsou toho ovšem schopni).

.

Zapomínáte ovšem na těžko změnitelné odlišnosti partnerů, které se jen tak snadno odstranit nedají, na zlozvyky, lenost, neochotu, sobectví a další "skvělé" vlastnosti, které konflikty v manželství přímo generují. A které se díky dnešní výchově čím dále tím více vyskytují.

A to nemluvím o takových věcech jako jsou zásadní problémy zdravotní, nedej bože zdravotní problémy vlastních dětí, nebo dokonce dlouhodobá péče o zmrzačené nebo mentálně poškozené dítě. Pokud takto postižení manželé spolu vydrží, tak i když si to nepřiznají a i když se snaží si vycházet vstříc, tak jejich život není žádný med a žádná sranda.

v zásadě souhlas , ALE...

to, co jsi popsala platí v ideálním světě mezi ideálními lidi. Většina lidí (kromě mě, samozřejmě) ideální není. Tudíž nereagují vždy optimálně, mají emoce, sem tam zkraty a blbé nálady, občas jsou vztahovační... a tohle je základ problémů, které, neléčené, se mohou dostat do stavu, co popisuješ. Tipnul bych si, že nejčastěji je to nedostatky v komunikaci - jeden partner si něco "vysní" ve své hlavě a pak to bere jak realitu a těžko se to vyvrací. je to jako konspiračních teorie: drobné a nepatrné náznaky se složí do "jasného obrazu". Bohužel ten je jasný jen pro autora a velmi často naprosto nesprávný. Přitom by stačilo včas jen o věci prohodit slůvko.

A v jedné věci mám pocit, že je to naopak - mě příjde, že obecně (i když ne oficialně) se spíš propaguje single stav a rodina s ebere jako přežitek.

Jinak hezky napsáno

Tak vy byste

do muslimské společnosti asi nezapadla. A to je dobře. Aspoň tu  je někdo, komu islamizace a propaganda islámu, která má v našich "médiích" otevřený prostor nemůže být fuk.

A tak je to hezký,

když má někdo v tomto věku takové  ideály, neochvějně v ně věří a stále ještě mu je ještě nikdo nepošlapal. Nebo jsou to jen zbožná přání? Nebo je Váš manžel (počítám, že žijete v klasické rodině a máte aspoň nějaké děti - jinak nemá smysl Váš článek vůbec brát v potaz) Vaše jednovaječné dvojče? Nebo jste doma všichni z umělý hmoty? Nebo Vám slovo emoce vůbec nesmí přes práh?

Nebo prostě jenom naznačujete, jak jste dokonalá? Pozor, i dokonalost se omrzí...

Já to mám jednoduché

manželka mi jasně sdělila, že pokud budu zlobit a neposlouchat, tak se mnou zůstane. Tak jsem hodný a není důvod, aby odcházela..

Jinak efekt zrcadla vidím, že funguje! Zatím každý diskutér je rozumný, nežárlí, domluví se atd.. Proto přiznávám, že já občas žárlím, občas nejdu na operu a dostanu pěkný nátřesk (slovní), nákupy nesnáším, ale kdo by to nosil, že? Každý máme svůj email a tajně znám heslo manželky (ta technika), ale nelezu tam. Občas lžu, když mne kamarádi zatáhnou do nočního podniku atd. Prostě se k Vám objektivním, precizním a slušným milencům a manželům nehodím..

Re: Já to mám jednoduché

A stejně, když se zeptám,kolikrát jste byli nevěrní? Že znám odpověď?

hezký, ale...

tohle platí pro lidi, kteří jsou:

- v pořádku .. tedy nijak vyšinutí, jsou vyrovnaní sami se sebou, nemají potřebu se o někoho opírat ani do nikoho kopat, a tak dál; většina lidí si myslí, že jsou "v pořádku" - ale většina lidí "v pořádku" není .. ale sami být nechtějí, nedovedou; zbláznili by se, kdyby měli být pořád sami (s takovým hovadem/krávou, jakými sami jsou) .. tak si partnery různě loví (na háčky, podvůdky, přetvářky) a vzápětí jsou vyděšení, když podvůdky a přetvářky vyplouvají na povrch

- a kteří jsou žádaní .. protože je lehké odmítat a zůstávat sám/sama, když jsme loveni, ale je to kruté, když o nás neštěkne (neprojeví zájem) ani pes .. protože samota je (sebe)vražedná, kdežto partnerská nespokojenost je něco úplně normálního .. každá nespokojenost je normální (jinak bychom byli pořád v jeskyních) .. a patologickou se stane tehdy, když se cítíme nedocenění (to je obvykle ženský problém) a nebo ohrožení (samotou - tedy odchodem partnera)

dokončení

Takže myslím, že silní radit nepotřebují, a slabí s Vámi možná budou souhlasit, ale ne s pohledem zacíleným na sebe...

Souhlas

Tak přesně takhle to vidím taky. Bohužel, těch lidí, které popisujete ve svém článku mám kolem sebe až neuvěřitelnou spoustu... A nad jejich nářky mi nezbývá nic jiného, než jen koulet očima

Re: Souhlas

Koukejte jim pomoct, ať se pak za rozvod mohou na Vás vymluvit a vylít si zlost!

tak tohle

podepisuju

Ja vzdy zasnu u svych kolegu v praci,

kdyz chceme podniknout nejakou akci a jejich odpoved je "musim se zeptat zeny" ... nachapu a nikdy to nepochopim. Tohle uz neni o vyjadreni ucty k zene, tohle je o pantoflactvi, coz je opakem ucty.

Jinak souhlas a karma!