Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tonda

17. 1. 2008 15:14
Super článek

Vaše příspěvky mají vysokou úroveň a krásně se čtou. Kéž by redaktoři iDnesu byli též tak .... šikovní.

0 0
možnosti

Obyčejný člověk

17. 1. 2008 15:00
Bylo nebylo....

Toto jsou kecy:

"Jak už tak bylo zvykem za starého režimu, mezi tělesně a mentálně postiženými se nedělal velký rozdíl. Tak jsme tam byli všichni, hezky pospolu, schovaní v lesích, abychom svými zcela nesocialistickými postiženími nekazili občanům lákavé představy ideálního a bezproblémového komunistického světa, kde jsou všichni dokonalí. "

Mimochodem, my, vychovaní za "starého režimu", máme své, jakoliv postižené, spoluobčany rádi. Snažíme se pomáhat. Někdy. Někdy jsme lhostejní, pravda - ale nezapalujeme bezdomovce - tak jsou nám nejspíš vděční i za tu lhostejnost. Tak to asi nebyla zase tak špatná výchova... Zato dnešní zmetci se moc chovat neumějí. A kdo je vychovává? Inu, zase my. Paradoxní...

0 0
možnosti

eva

18. 1. 2008 14:44
Re: Bylo nebylo....

co z toho Vámi ocitovaného odstavce se Vás přesně dotklo?

0 0
možnosti
I

Ifczátko

17. 1. 2008 14:58
trefný článek

, který podle mého názoru objektivně vysvětluje, kde je zakopaný pes. Byla jsem na exkurzi v jednom zařízení pro postižené děti, divili jsme se, proč musí mít v posteli jakési měkké válce po okrajích postele, což jim značně zmenšuje prostor. Bylo nám vysvětleno, že slouží místo oněch klecových lůžek a postelí s ohrádkami. Navíc tato ochrana zdaleka není spolehlivá. Nejhorší je, když to hodnotí někdo, kdo tomu nerozumí, viz. milá paní spisovatelka. Další úskalí je v tom, že jako známá osobnost má mnohem větší vliv na mínění veřejnosti než pracovník, který do problému vidí...Rv

0 0
možnosti

Petrtulka

17. 1. 2008 14:47
Jo jo...

Moc pěkný článek a hlavně ze skutečného života. To asi J. K. R. nezná, když píše o čarodějích a kouzlech... To se pak není čemu divit, že vymýšlí problémy tam, kde nejsou - stejně jako nejsou čarodějové že... a ostatní, co zavrhují klecová lůžka? hlupáci, co nic nevědí...

0 0
možnosti

morae

17. 1. 2008 22:03
Re: Jo jo...

v jednom vstupu už při první vlně "protiklecových" článků v cizině řekl tuším pan doktor David zhruba následující - Ve chvíli, kdy se začlo mluvit o zrušení klecových lůžek se tu rozdrnčely telefony s jedinou prosbou - koupíme klecové lůžko pro člena rodiny, o kterého pečujeme doma a bylo by pro něj bezpečnější spát v tomto lůžku.

0 0
možnosti

Martina

17. 1. 2008 14:45
aféra

Moc dobře nechápu ten humbuk kolem těchto postelí. Stálo by za to, aby se štáb některé z našich TV zajel podívat třeba právě do Británie a srovnal "humanitu" léků a kurt oproti síťovým postelím... a také v převlečení, jak to dělají redaktoři BBC. Možná bychom se divili...

0 0
možnosti

Eva Pallotto

17. 1. 2008 14:50
Re: aféra

Díky. Měla jsem podobný nápad, ale nechtělo se mi to psát přímo do blogu.

Zcela jistě bychom se dověděli věci nevídané....

0 0
možnosti

flavy

17. 1. 2008 14:43
pokračování...

Jedné noci pozoroval jsme oddychování tatínka ze vzdálenosti pár desítek centimetrů. Tatínek se probudil, otevřel oči a spatřivše přízračný obličejíček, strašlivě se lekl. Vykonal velice prudký pohyb ve snaze uniknout domnělému nebezpečí a bylo jen dílem náhody, že svojí hlavou netrefil moji. Byl by mě zabil. Po této události jsem byl nucen své toulky ukončit, a totiž rodiče k ohrádce přidělali i odnímatelný horní díl. Byl jsem kompletně v kompletní kleci. Jsem rád a děkuji jim za to, že zvolili toto řešení a nesvěřili mne do péče odborníků, kteří by mne, dle všeho zdrogovali, případně na mně celou noc leželi jenom pro to, že na dítě v kleci je útrpný pohled.

0 0
možnosti

matesakoid

17. 1. 2008 15:08
Re: pokračování...

Ja zase odlozil sveho milovaneho piskaciho oranzoveho jezka doprostred chodby... No, pak mi zavreli vsechny hracky..

0 0
možnosti

flavy

17. 1. 2008 14:43
Jak se mi žilo v kleci, aneb klec, to záchrana mého života.

Dle sdělení rodičů a mnohých očitých svědků jsem byl dost hyperaktivní a silné dítě. Mojí oblíbenou zábavou pod rouškou tmy, kdy celý dům ve spánku odpočíval, bylo překonání ohrádky a následné toulky domem s návštěvou spících. Ohrádku jsem údajně překonal tak, že jsem vystrkal peřinu či polštář přes ohrádku, kývavým pohybem zaklesl nohu v horním rohu ohrádky a následně se do připraveného polštáře překulil. S takto nabytou svobodou jal jsme se zkoumat okolí.

0 0
možnosti
N

nyxxi

17. 1. 2008 22:21
Re: Jak se mi žilo v kleci, aneb klec, to záchrana mého života.

ja si tam ani nedavala polstar,jen sem zaklesla nozicku,druhou prehodila pres ohradku,no byla sem zjevne velmi sikovne dite.moji rodicove nejspis dodnes po nocich dekuji panubohu za ohradku, nebot sem zacala chodit v sedmem mesici, a bez ohradky bych se svou dobrodruznou povahou byla nejspis davno mrtva. takhle si vetsinou vsimli ze sem z postylky spadla ne zem a odchazela vstric neznamu;-)

0 0
možnosti
JW

ripe219

17. 1. 2008 14:24
hezke

diky za tenhle clanek, sice jsem si uz davno myslel ze cela ta afera jiste nebude tak horka jak se zda ale tady je zcela hezky a objektivni nazor nekoho kdo to sam zazil a muze tak kvalifikovane sdelit svoje dojmy.  pro me osobne to bylo moc zajimave cteni. dekuji.  R^R^

0 0
možnosti

Chytrolín

17. 1. 2008 15:07
Re: hezke

"Objektivní názor" je protimluv jako prase...

0 0
možnosti

Matt

17. 1. 2008 14:23
sranda

pěkně jsem se při čtení bavil R^

0 0
možnosti

Ľuba

17. 1. 2008 14:21
jak se mi žilo v kleci

0 0
možnosti
  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky