Diskuse

Jak se mi žilo v kleci (nebo postýlce s ohrádkou?)

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
JN

tojsouveci

18. 1. 2008 8:45
Poděkování

Hezky napsáno. Dík.

0 0
možnosti
zavřít

Sabina Krajčušková

17. 1. 2008 23:43
paní Palotto

...zrovna v tuhle chvíli k vám cítím obrovský sympatie. Konečně NĚKDO odhazuje masku pseudohumanisty, pseudointelektuála a komentuje něco, co zná. Bez přetvářsky, strachu, prostě...vypráví.

a na ty nepřátelský reakce pod článkem kašlu. Je cosi prohilého, na blogu idnes.....a jsou to lidi.

0 0
možnosti
zavřít

morae

18. 1. 2008 0:44
Re: paní Palotto

i já jsem značnou část dětství prožila v léčebnách a vidím to podobně. Každé prázdniny jsem se těšila na partu kamarádů, protože v lázních byli natolik moudří, že nás dávali každý rok do stejného turnusu. Prožívali jsme spolu tři, čtyři společné měsíce a po roce se k sobě vraceli jako po doma se spolužákům po prázdninách. Byl tu ale jeden drobný rozdíl - mezi těmi zdravými jsme byli vysmívání - protože jsme byli jiní. Sami mezi sebou jsme prožívali dětství. Vzpomínám na to ráda. Faktem zůstává, že největší bezmoc neprožívali vozíčkáři večer, bezpečně ale volně uzavřeni do lůžka, aby při prudkém pohybu, který neovlivníte, nespadli z postele. Nejbezmocnější jste ráno, kdy vás pro vaši bezpečnost pevně přikurtují do vozíku. A pro mě je dnes nejhroznější vědomí, že naši kamarádi, kteří vypadali jako dementi (nenadávám, to je diagnoza), to možná měli v hlavě úplně v pořádku, jen nám to nemohli dát najevo.

Naposledy jsem si na ně vzpoměla včera u reportáže o Filipovi, který je prý v komatu

0 0
možnosti
zavřít

maajlou

17. 1. 2008 23:15
je to prosté

Je to prosté. Položte si základní otázku: Chci aby moje postižené dítě žilo příštích 20 let v klecové posteli???? Je jasné, že to nikoho ani nepapadne, protože to je zvrácenost. I papoušek je raději mimo klec než v kleci, natož člověk. Nechme BBC svému osudu a připusťme si nepříjemnou pravdu, že naše zdravotnictví se ještě neprobralo ze socializmu. Vybavením to není, je to v lidech. Jsou pohodlní a tak i nehumánní a skrývají to!  Kam jinam by pak nějaký 007 z BBC jel? Přece tam, kde se skrývá Zorin!!!!!

0 0
možnosti
zavřít
JN

tojsouveci

18. 1. 2008 8:41
Re: je to prosté

Položme si tu otázku jinak.

Chci aby moje postižené dítě žilo příštích 20 let v klecové posteli???

nebo

Chci aby moje postižené dítě žilo příštích 20 let pod vlivem utišovacích prostředků, jinak řečeno zdrogované???

Co je, jak to nazýváte vy, větší zvrácenost?

0 0
možnosti
zavřít

vodoměrka

17. 1. 2008 19:52
jak pokrytecké

Nemůžu si pomoct, ale mám dojem že vám všem nejde o klecová lůžka, ale o to, že nějaký cizák si dovolil urazit vaší národní hrdost. Sorry, ale vzájemně si tady poplácavat po zádech a pěkně samy sebe pochválit jak my to děláme dobře a v tý Británii to určitě musí být hrozné je jako strkat hlavu do písku. To si vážně myslíte, že není jiná rozumná cesta jak to dělat, než takhle? Že naše psychiatrický léčebny se dají srovnávat s pobytem v lázních? Přemýšleli jste někdy nad tím, v jakém stavu jsou naše státní instituce? Máte snad pocit, že psychiatrické léčebny jsou výjimkou??? Jak naivní.

0 0
možnosti
zavřít
MS

monduha

17. 1. 2008 20:07
Re: jak pokrytecké

Nemůžu si pomoci, ale mám dojem, že meleš nesmysly. Odkud tedy jsi, že píšeš "vaši národní hrdost" (tedy, píšeš "vaší", což gramatická blbost) a následně "naše státní instituce"?

Kromě toho, že ve tvém příspěvku je více než dost hrubek, bych se zamyslela nad obsahem toho příspěvku. Co takhle navrhnout nějaké řešení, když si myslíš, že psychiatrické léčebny a státní instituce jsou ve stejně špatném stavu? V jak špatném? Proč sem pleteš státní instituce?

Mimochodem... ty státní instituce se mě celkem dotýkají... a o psychiatrických léčebnách nemám nijak špatné mínění. Tak čekám nějaký konstruktivní nápad, jak řešit "jejich stav".Jsem ale asi opravdu naivní, že? :-/:-/

0 0
možnosti
zavřít

zbyslav

17. 1. 2008 19:41
pomáhejme si

0 0
možnosti
zavřít

David

17. 1. 2008 17:54
Svoboda

Jde o to, že ty klecový lůžka jsou obyčejné postele s ohrádkou. A uklidnění medikamentem zase obyčejné zdrogování.

V článku je krásně vystiženo to, že to omezování svobody je dáno spíše chováním okolí, než nějakou ohrádkou kolem postele. Jako dítě jí měl skoro každý. Tak si to přeberte, jestli byste chtěli radši o půl metru vyšší pelešť, nebo ze sebe nechat na chvili udelat neco jako  "zombii" nebo aby vas zmastilo pet maniku.

0 0
možnosti
zavřít

Vlastik

17. 1. 2008 17:13
Konečně píše někdo "kladné" články

Už jsem myslel, že všichni novináři vymýšlejí nebo v lepším případě hledají pouze senzace, kterými chtějí někomu ublížit - kéž bych se mýlil častěji. Tak pozitivně laděný článek jako tento jsem už dlouho nečetl.

0 0
možnosti
zavřít
PM

DedecekHribecek

17. 1. 2008 15:53
Dobře !

To mne potěšilo si přečíst něco takového. Zastával jsem se klecových lůžek a mnohdy jsem si připadal jako tyran. Nechápu přístup jiných lidí kterí odsuzují klecová lůžka a místo toho upřednostňují jiné znahybňovací prostřekdy jako jsou řemeny či léky. Proč někoho upoutat na lůžko či ho oblbnout léky když mohu použít vilnější klece.

0 0
možnosti
zavřít

Petr

17. 1. 2008 15:26
"Ohrádka"

My s manželkou také každý věčer "zavíráme" naše dvouleté dítě do dětské postýlky, která má jakoby dřevěné mříže (standardní dětská postel). Doufám tedy, že za námi nepřijede nějaká návštěvá z velké Británie a nenařkne nás z týrání dítěte:-) Jinak moc povedený blog. Děkuji.

0 0
možnosti
zavřít
VK

vtech

17. 1. 2008 23:23
Re: "Ohrádka"

Naši dvouletou dceru asi Rowlingová naočkovala :-) Klecové lůžko zeje prázdnotou, princezna okupuje moji polovinu manželské postele a já spim v obyváku.

0 0
možnosti
zavřít
VM

sebe

17. 1. 2008 15:17
blog

myslel jsem, ze blogy na idnes cist nebudu a neni to potreba, ale prijemne jste mne prekvapila..

jen tak dale

0 0
možnosti
zavřít

Eva Pallotto

  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky

Nepřehlédněte