On v mém světě podle svého žít může, já v jeho ne.

Příspěvky pana Jocha jsou pro mne nevyčerpatelným zdrojem inspirace - jen málokde najdu pěkně pohromadě všechno to, s čím hluboce nesouhlasím. Nesouhlasívám ale s mnoha lidmi, a mnoho lidí nesouhlasí se mnou. Což je samozřejmě v pořádku. Tak proč mne tak moc děsí všechno, co ten pán napíše, ptám se sama sebe. Kde leží pes zakopaný; kde je jádro mého problému?

Zijem na jedny, spolecny planete. Muzem se na ni, prosim, nechat ZIT? Kazdy podle sveho?corbis.com

Při povrchním ohledání by se mohlo zdát, že pan Joch, jeho ultrakonzervativní křesťanská klika a já se neshodneme, protože on si myslí "něco" a já "anti-něco".

On je proti potratům, já pro (i když to je téma na delší povídání). On je proti homosexuálním svazkům a adopcím, já jsem pro. Těch pro a proti jsou desítky.

Prostě neshodneme se, protože máme na tu samou věc rozdílný názor. V tom, zdálo by se, je náš problém. Přesněji - můj problém s panem Jochem.

Ale není to tak.

Praotec našeho problému sedí v jámě mnohem hlubší. Ten základní rozdíl je ve dvou rovinách:

Zaprvé - já se necítím vlastníkem  univerzální pravdy. Tvrdím, ze moje pravdy jsou ty moje. Pokud se chce někdo inspirovat, bezva. Pokud ne, ať si najde nejaký svoje pravdy, je spokojenej a nevyvádí.

Zadruhé - a to navazuje - já se budu vždy prát za to, aby měl pan Joch právo na svoje pravdy. Nenutím žádným zákonem jeho manželku chodit na potrat, když nechce; nenutím pana Jocha, aby si našel hocha. Nenutím pana Jocha k ničemu jinému než k tomu, aby se přestal pokoušet organizovat můj život.

A co je v tomto kontextu zajímavé? Páně Jochova Zakladní Brožura říká, ze Bůh dal lidem svobodnou vůli. Pan Joch a jemu podobní se však staví nad svého Šéfa a bohorovně dovozují - svobodná vůle ano, ale jen pro ty, kdo s námi souhlasí. No, není to trošku nelogické?

A v tomhle kousínečku, v tomhle přesahu, kde moje "něco" a jeho "anti-něco" při setkání neanhilují do báječné nicoty běžných nesouhlasů, tam leží těžiště mého znepokojeni.

Šéfoval-li by pan Joch světu, vemte jed na to, že já bych v jeho světě právo na to žít svůj život podle svého neměla. Nedovolil by mi to, protože on ví lepe než já, co je pro mne dobré.

On v mém světe podle svého ží může, já v jeho ne...

Pan Joch není jen tak nějaký pan Franta z Horní Poličky, který nad osmým pivem hlásá podroušeným souputníkům svoje moudra. Pan Joch sedí v čele institutu, štědře financovaného kdo-ví-kým. Pan Joch má agendu, pan Joch aktivně usiluje o její realizaci. Hlásá nám ji v rozhlase, hlásá nám ji v novinách, na blogu... a dejte mu klacík a nebude jenom hlásat.

A proto budu vždy bojovat za to, aby pan Joch sice měl výsostné právo na svoje názory, ale zaroveň budu hlasitě šířit svoje znepokojení a tvrdit, že by bylo nesmírně nebezpečné připustit, aby kdy získal MOC k jejich prosazení.

PS2: Za "pana Jocha" si klidně dosaďte i další jména a další podobné ideologie... a že jich je...

PS: Update - článek byl z technických důvodů původně psán "cesky", upavila jsem to, aby se lépe četl.