Kontaktní čočky jsem nevynalezla, Olympiádu nevyhrála -Vy snad ano?

Když se různí národové v hospůdce prvně potkají, často se přetahují: „My jsme vynalezli Toato! A vy? Tak akorát Tamto ..." Na jiném místě jiní hoši zpoza svých pivních van (přes které rozhodně nemají šanci se trefit) nadšeně vyřvávají: "Dali jsme góla, máme medajli!" - Nepřijde vám to absurdní?

photine - flickr.com

Již od dětství vznalézám. Podobně jako nad zrcadlovým písmem psanými DaVinciho zápisníky, bude za cca 50 let lidstvo nadšením omdlévat nad mými notýsky formátu A5, plnými převratných technologií, jež zcela nepochybně zcela změní osud veškerého veškerenstva. Pro ilustraci mohu jmenovat: 7x perpetum mobile, několik typů elektráren, 4x stroj času, 2x páka pro pohnutí zeměkoulí, 14 způsobů jak překonat rychlost světla, nespočet drobných vynálezů usnadňující běžný denní život a dokonce i převratné vynálezy na poli chemickém, potravinářském (např. recept na tekutý karamel bez jakýchkoli přísad), fyzikálním i zdravotnickém (lůžko proti proleženinám, mast na popáleniny od tekutého karamelu) apod.

Jistě, všechno, nebo téměř všechno, jsou to naprosté teletiny, způsobené náhlým hnutím mozku chorého a nedovzdělaného, vpravdě Cimrmanovského, ale jsou to ASPOŇ vynálezy moje.

Stejně tak jako medaile za šplh na čas, mokrý diplom s žábou z třetí třídy i odznáček za chrabrost ze stezky odvahy, kdy jsem omylem našla zkratku k táboru a žádnou stezkou nešla.

V žádném případě jsem však nevynalezla - měkké kontaktní čočky, kostkový cukr, slovo „robot", radiolokátor Tamara a dokonce ani Věra (shoda jmen s mojí mámou je fakt čistě náhodná), bleskosvod, lodní šroub, silonky (a to mě mrzí), síťovkou, ani patentku, semtex a dokonce ani to ruchadlo ne.

Také jsem nezískala žádnou z medailí na mistrovství světa, dokonce ani na olympiádě (nepočítáme-li ty školní a oblastní matematické) a kupodivu dosud nemám jedinou Nobelovu cenu (i když bych si nepochybně zasloužila aspoň tu za mír - teď když se udělují za „dobré úmysly", těch já mám dost).

Hra na „My" ... My jsme vynalezli Toato a vyhráli Tamto ... mi přijde nesmírně směšná a absurdní. Žádné MY, ale Wichterle, Čapek, Špotáková, Novák a Vosáhlo, ti něco vynalezli, ti něco vyhráli.

Ona už je to taková hloupá lidská přirozenost svojí identitu odvozovat od toho stádečka, které je shodou okolností nejblíže. Nemohu a nechci se s ní ztotožnit. Osel kachním peřím ozdobený se ptákem nestane, ani když pírka na vlastním dvorku sesbírá.

Kdysi jsem odpovídala na otázku, zda mne dojímá česká hymna. Ne, nedojímá. Mě děsí, že někoho ano. Jakkoli se to může zdát absurdní, necítím se být ani Češkou, ani Evropankou, necítím se být ani běloškou, jsem tak nějak jenom člověkem (a občas i o tom mám tak trošililinku pochybnosti).

Koukněte se na naší pidiplanetu okem náhodně kolemletícího mimozemšťana a dojde Vám, jak jsme v tom všem našem kastování srandovní.

Nemůžu si pomoci, ale mám za to, že všechny hrůzy a katastrofy v dějinách lidstva byly o jednom a tom samém - o konfrontaci a boji jednoho proti „tomu druhému, jinému", tomu, kdo není MY, aniž by si však ten či onen uvědomil, že tím druhým a jiným je i ON SÁM.