Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
C

Cynyc_

3. 5. 2011 12:33
Pedofilie

je medicínské označení pro sexuální prefenci dětí s dosud nevyvinutými pohlavními znaky. Násilné uspokojování sexuálních potřeb je příčinně zcela nezávislé, behaviorálně mírně korelující. Jinak řečeno, dispozice k násilnému chování vůči svému sexuálnímu objektu není u pedofilů o nic vyšší než u ostatní populace, ta má ovšem možnost realizovat svoje sexuální potřeby, což pedofilové nemají. Statistiky ovšem hysterii kolem této orientace naprosto nevysvětlují. Ta je způsobena vnímáním role dítěte. Ať si to připustíme nebo ne, zločin vůči dítěti vnímáme jako podstatně závažnější než vůči dospělému. Otázkou je, jakou váhu tomuto principiálně iracionálnímu hodnocení máme z legislativního hlediska přikládat.

0 0
možnosti
SP4Z

Si0 po 4. zákazu

3. 5. 2011 12:12
Mě by docela zajímalo, jak se pozná, že "Tomáš" je pedofil,

tedy kromě toho, že si to sám o sobě myslí.K dětem i jinajk se chová normálně až hezky, nikomu neubližuje, nikomu nic nevnucuje.

0 0
možnosti
T

tatar.

3. 5. 2011 12:21
Re: Mě by docela zajímalo, jak se pozná, že "Tomáš" je pedofil,

no pedofila poznáš podle toho, že ho přitahují mladší dívky.

0 0
možnosti
PH

petrph

3. 5. 2011 11:03
ale riziko si nesete skutečně sama.

Tak především, pedofílie není nálepka,ale diagnóza. Je jasné že má mnoho forem, a stádií (řekněme od těch, kteří cítí potěšení že si s dětmi hrají,až po ty co se na ně vrhnou s kudlou). Že bohužel i znalci a psychiatři dokáží formu tohoto onemocnění odhalit až následně a pozdě (modřiny na duši dětí jsou vidět až poslední) a ani ne tak z vyprávění dotyčných o tom jak mají děti rádi a že by jim nikdy nikdy neublížili.Ale až se jim podaří "prolomit" psychický blok dětí aby se jim svěřily o tom kde všude se jich takoví strýčkové dotýkají a co s nimi provádějí...

Možná že skutečně nic a jsou z nich dobří vedoucí v dětských kolektivech. Ale stačí drobný posun a dítě se z rakového "zájmu" nemusí vzpamatovat až do své dospělosti. Takže, risknete to pro své děti???

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

3. 5. 2011 11:17
Re: ale riziko si nesete skutečně sama.

No, já osobně bych také měla tendence to "neriskovat", jenže já bych měla hrůzu dítě svěřit komukoli, nejen pedofilovi...

Paní "Klára" z tohoto příběhu to však dělá, protože "Tomáše" zná. Můžeme si myslet, že neví, co dělá a co riskuje, nebo můžeme Tomášovi věřit, že oprávněně budí takovou důvěru, že zkrátka o nic nejde...

O tom, jak je všechno doopravdy, nevíme naprosto nic, zdání mnohdy klamou, ale přišlo mi nesmírně zajímavé o tomhle příběhu napsat...

(i proto, co si budeme nalhávat, že náramně pasuje do mého relativistického vidění světa)

0 0
možnosti
U-UV

Urb - Uničtoženie vraga

3. 5. 2011 11:03
Samozřejmě, že povolání, kde je přístup

k dětem pedofilové vyhledávají a jejich blízkost je příjemně šimrá v jistých partiích, ale oni se většinou ovládnou. Jenže a jenže. Děti nejsou stejné a ti protřelejší to vycítí a pedofila začnou fikaně dráždivě svádět. Tahají z něho peníze a předstírají, že jeho ohmatávání jim není nápadné. No a to máme, jako se sirkami na seně. Jednou to blafne. Mohl by Vám o tom vyprávět strýc ekonoma Švejnara. Něco si za to odseděl.

0 0
možnosti
V

V.Hamral.ml

3. 5. 2011 10:37
Pallottice,

je v tom hrozně romantiky a pro-pozitivní snahy. Pedofilové jistě většinou dítěti programově neublíží, problém pedofilů je, že při jejich emočně vyhroceném stavu hledají reflexi právě u dětí, které považují za sobě bližší. A jak končí často situace mezi mužem a ženou, kde jeden z partnerů je v hluboké depresi? Vykvete potřeba sblížit se i tělesně. A právě tady hoří všichni ti ''kladní pedofilové'', protože oni ze svého úhlu dítěti neublížili ani tím sexuálním kontaktem. Takže: nechráníme pedofily, ti za sebe nemůžou a jsou pochopitelní. Chráníme děti z důvodu, aby měly možnost v rámci puberty vybrat si zodpovědně a pozvolna orientaci. Pedofilie prostě objektivně je deviace a pedofilové nemají právo do svého světa vtahovat děti, protože ty si musí teprve svou cestu vybrat. Izy a fertig:-)R^

0 0
možnosti
TK

honda_mrkos_pajdusakova

3. 5. 2011 9:20
To máte těžký,

vy odsuzujete lidi za černobílé vidění světa a nálepkování, ale v podstatě jste udělala to samé. Na základě pár mailů a rozpravy, kde vám ten člověk mohl klidně napovídat cokoliv, co vůbec nemusí být pravda, je to pro vás prostě slušný člověk...

Druhému do hlavy nikdy nevidíte, může vás hodně překvapit i člověk, se kterým léta žijete a myslíte si, že ho dokonale znáte, natož pak někdo cizí, kdo vám může nabulíkovat cokoliv. Ona spousta lidí lže, kudy chodí...

Taky nezapomínejte, že sexuální pud je spolu s pudem sebezáchovy ten nejsilnější, a že pod jeho vlivem dělají i takzvaní slušní lidé věci, ze kterých jde hlava kolem (pedofil-nepedofil).

0 0
možnosti
R

Roman36a

3. 5. 2011 9:13
Mě je úplně jedno jakou má kdo úchylku,

ale děti bych pedofilovi dobrovolně nesvěřil. Stejně tak bych dobrovolně sousedovi heterosexuálovi nesvěřil manželku na toulky přírodou. Ve chvíli když pracují hormony je totiž naprosto jedno jakých zásad se člověk drží. Nakonec proč bych měl věřit křesťanovi že nepodlehne pokušení, když vím co dokáží někteří kněží. Chtíč bývá silnější a je-li příležitost, pak nestojí nic v cestě. Přirozeně nemusí jít rovnou o znásilnění. Pedofilie je sexuální úchylka. Nemám nic proti pedofilům jako lidem, můžu s nimi jít na pivo, hrát fotbal, nebo diskutovat o politice. Proč jim ale svěřovat děti, když vím, že nakonec tím můžu ublížit všem okolo.

0 0
možnosti
MP

Vrah

3. 5. 2011 8:54
Proč lidi soudí tak snadno druhé?

Napadá mě namátkou několik důvodů:

Rozumem nezpracovaný strach, podporovaný vlivem médií a podvědomá radost z toho, že sám jsem lepší než druzí, tedy potřeba toho, aby existovali „ti horší“, nad které se mohu vyvyšovat (klidně na úrovni nereflektovaného podvědomí). Černobílý svět je jednodušší k pochopení.

0 0
možnosti
  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky