Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
FF

Nejsem.BezPrace.info

16. 10. 2010 8:27
Tak to je čas s tím něco dělat...

Tak to je čas s tím něco dělat, či ne? Nikdy není pozdě na to, začít realizovat své (dětské) sny a nikdy není pozdě své plány přehodnotit dle priorit a napsat si nový seznam. Babice pak nebude mít šanci, neboť se nám třeba změnily priority a změnil se svět kolem nás ;-D

-

Mimochodem, neexistuje žádná krize středního věku, neboť každý je mladý tak, jak se cítí! Krize, depky apod. je něco jiného, tím trpíme všichni, ale co to je "střední věk"? Znám plno 20ti letých, co jsou (duševně a mnohdy i fyzicky) starší, jak já.

0 0
možnosti
JK

jana.krcova

16. 10. 2010 7:22
..

skvělé

0 0
možnosti

Quazi

15. 10. 2010 21:55
má krize I

Připomněla jste mi příhodu, jež odstartovala mou krizi. Chtěla jsem být kadeřnicí a být navždycky svobodná a bezdětná. Stala jsem se přitom vdanou inženýrkou a matkou dvojčat božím dopuštěním. Jsem profesní nula a jsem neambiciózní. Zoufale, podle mé matky, která mne titulovala jako "ochránkyni chudých psů a koček". Mohla si to dovolit, má dvě vysoké školy a dotáhla to na ředitelku. Tak jsem si lebedila ve své bezvýznamnosti, než jsem šla na abiturientský večírek. Večer proběhl v poklidu, odcházela jsem po jedenácté. Byl říjen. Před restaurací kolem mne projelo auto, asi 50 m za mnou zastavilo, někdo otevřel zadní dveře  a zavolal na mne jménem. Rodným příjmením, přesněji. Když jsem se otočila, ta osoba na mne zařvala: "Ty 3.14čo!!", dveře se zabouchly a auto se rozjelo.

0 0
možnosti

Quazi

15. 10. 2010 21:53
má krize II

 Byl to ženský hlas. Dodnes nevím, kdo to byl, jen tuším, že to byl někdo z večírku. A tím začala má krize. Já nejen, že ničím a nikým nejsem, ještě někomu škodím, aniž vím, čím vlastně! Taková negativní bilance, řekla bych. A nevím, jak se dostat aspoň na nulu a získat zpět svou rovnováhu, svou bezvýznamnost.

0 0
možnosti
ZK

SID09

15. 10. 2010 22:04
Re: má krize II

Božíčku - z takové blbosti děláš takové závěry ? Víš kolikrát to o mě řekli mí podřízení - a navíc mnohdy úplně vážně byli o této nadávce přesvědčeni !!!

Když jsem jeden den rozdal výpovědi 150 zaměstnancům - nebylo mi nijak do zpěvu. Chápu, že ti lidi měli právo si to myslet. Naštěstí do měsíce se mi podařilo najít řešení a výpovědi jsem mohl stáhnout......  Každýmu něco může vadit na tom druhým - to, že je na něj vidět - i to, že někdo jiný je neviditelný. !!;-)

0 0
možnosti
DR

David Rektorys

15. 10. 2010 21:50
karma

Teda, trochu depresivni a krasne uprimne zaroven. Drzim palce, aby autorka dodelala vejsku a toho jaguara si poridila :-) R^

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

15. 10. 2010 22:08
Re: karma

Tak Jaguára už jsem si škrtla, kdo by na to scháněl náhradní díly. :-)

Ale s tou vejškou je to už fakt trapný, už si vážně připadám jako retard :-))))

0 0
možnosti
PO

POToole

15. 10. 2010 21:43
Tak to je

mi líto, že se dá poslat jen jedna karma, chtělo by to dneska dvě - jednu za obsah, druhou za styl... R^:-)

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

15. 10. 2010 22:07
Re: Tak to je

Děkuju moc :-)

0 0
možnosti
PT

Howard

15. 10. 2010 21:19
Laska?

Pekne. Si tak rikam, jestli duvodem teto hezky popsane depky neni az klisovity nedostatek lasky. At k partnerovi/-ce, detem, osobam blizkym, ale hlavne sama k sobe. Ono je docela zdrave byt "po americku" sam na sebe hrdy. Treba za veci, ktere se neshoduji s detskymi sny, ale ktere si clovek postupem v zivote uprednostnil jako zasadni. Zkratka pochvalit se nekde vevnitr a hotovo. A nejake srovnavani se s jinymi, vytycovani si cilu apod. nechat na chudaky, co si tim leci nedostatek ducha ;o)

Vzdyt jde o cestu, ne o cil.

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

15. 10. 2010 21:59
Re: Laska?

Souhlas, souhlas :-)

Mně to tak nevyznělo, já to psala jako legraci, ale když mě na facebooku všichni začali uklidňovat, abych neměla deprese a nekňučela, že mě maj rádi a tak.... tak jsem si říkala, jestli jsem to nenapsala až moc rezignovaně a depkovitě :-)

Nebojte, lásky všude dost, kdo hledá najde.... v tom bych řekla, že mám až neuvěřitelný štěstí, v tom si na mne babice nepřijde :-)))))

0 0
možnosti

Quazi

15. 10. 2010 20:00
nežádoucí příznak

Tuhle mne napadlo, že je to vlastně vedlejší efekt feminismu. Dostaly jsme sice spoustu možností, s nimi zároveň jako nechtěný bonus i krizi středního věku.

Vážně nevím, jestli by spousta žen, kdyby to věděla, si Tohle neodpustila.

Já tedy ne, já to beru i s tou krizí....zatím jsem hrdinka.

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

15. 10. 2010 20:17
Re: nežádoucí příznak

Částečně bych i souhlasila. (tedy s tím, že bych nejdříve slovo "feminismus" vyměnila za "emancipace").

Ale spíš je to tím, že holt máme mnohem víc způsobů, jak naplňovat svoje životy, než většina žen v generacích před námi. Cesty jsou to nevyzkoušené a neprošlapané - spousta příležitostí pro slepé uličky. Navíc, a to bych řekla, že je nejdůležitější, ruku v ruce s tou téměž bezbřehou svobodou jde i odpovědnost za vlastní volby.

Každá chybka je už prostě naše, není se na co a na koho vymlouvat.

Ale neměnila bych, ta možnost volby je zásadní - ať už se dneska někdo rozhodne být tradiční "mamka u plotny", nebo pološílená amazonka ... furt je to lepší mít možnost si vybrat, než nemít možnost si vybrat....

0 0
možnosti
LT

lenkati

15. 10. 2010 19:37
...

no moc pěkné!

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

15. 10. 2010 20:17
Re: ...

Děkuji :-)

0 0
možnosti
K

katango

15. 10. 2010 19:03
Jako dítě jsem měla 3 přání.

Takový to ovoce z mandlovýho těsta,knihu Putování za švestkovou vůní s ilustracemi Heleny Zmatlíkové ( jo,ten kýč ) a stroj na zmrzlinu,ten jsem si koupila letos.

0 0
možnosti
EP

Eva_Pallotto

15. 10. 2010 20:19
Re: Jako dítě jsem měla 3 přání.

... aj babice zapomněla na krabici žvýkaček Pedro! Ty jsem milovala, vždycky jsem si slibovala, že až si budu vydělávat, že si jich koupím celou tu krabici, co mívaly pokladní na kase...... a zatím jsem to neudělala... :-(

:-))))

0 0
možnosti
  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky