RealityBlog: Měsíc žiji z životního minima. Týden 1

Deníček a výsledky z prvního týdne.

Admini blogu sem odkazují z upoutávky a zatím tady nic moc nebylo... Takže nejdříve srdečné omluvy těm, kdo museli čekat, aby se dověděli, jak to celé probíhá.

Samozřejmě, že se první komplikace objevily hned v počátku. Tak už to prostě bývá. Problematický není ani tak pokus sám jako to, že u toho i pracuji a občas je to náročné skloubit dohromady. Pokud člověk chce nějak slušněji vyžít z omezeného rozpočtu, musí zcela nevyhnutelně vařit ze základních surovin - a to je časově velmi náročné. Proto jsem lehce upustila od původního záměru předvádět nějaké kulinářské zázraky a vymýšlet recepty - dopadlo to prostě tak, že jsem vařila jídla, která jsou sice levná, ale hlavně rychlá.

Celý můj týden tak byl o žonglování s časem, kterého se mi zoufale nedostávalo.

Vůbec nejkouzelnější na tomto (čistě osobním) pokusu jsou reakce okolí. Snad nikdy v životě jsem nedostala tolik různých pozvání na panáka, na večeři ... a vždy se spikleneckým dovětkem "neboj, já to na tebe neprásknu". Díky všem, jste milí, ale tím by to celé ztratilo význam.

Zajímavé jsou i reakce těch, kteří tenhle lehký nesmysl odsoudili jako tvrdou urážku těch, kdo žijí z malých rozpočtů. Tak to prostě není a nemůže být myšleno, ale někdo asi má ve své přirozenosti hledat za každou břízkou divočáka... no, dobrá.

Napak velkou podporou jsou mi rozhovory s lidmi, kteří s sami rozpočtem zápasí. Osamělá maminka s miminkem, která má díky drahému bydlení na měsíc ještě méně než to minimum, je také zděšená z toho co za neuvěřitelnou nekvalitu nabízí supermarkety a dokáže vymyslet, jak to nekupovat. Rozdurdila se zejména nad výrobky s názvem kulišácky a podrazácky odvozeným od -skvělá maminka- (nechci jim dělat reklamu tím, že zmíním jejich jméno, ale je to zlotřilost, jistě tu firmu znáte).

Takových rozhovorů proběhlo hodně. Děkuji všem, kdo mi v nich věnovali svůj čas. Ty přběhy nerozepíšu teď, protože už tak bude dnešní zápisek delší, ale zapisuju si různé postřehy a časem se k tomu vrátím.

DENÍČEK

V prvním týdnu jsem utratila více než třetinu rozpočtu. Částečně je to na vrub nákupu základních prostředků do domácnosti, částečně na nákup základních potravin typu sůl a olej, které vydrží na celý měsíc, a z nemalé části i na ty moje nešťastný neřesti.

Jak jsem již předeslala v předchozích zápiscích, daný rozpočet naprosto vylučuje, aby se při něm člověk oddával kuřáctví či závislosti na Coca Cole. S kouřením jsem si o sobě myslela, že jsem teda větší frajerka. No, nejsem. Povedlo se mi to omezit na nějakých 3-5 cigaret denně, všem v neděli se mi to vymklo kontrole zcela. No, je to boj. Zjistila jsem, že s klidem můžu nekouřit když jsem sama, ale když okolo mne lidi kouří, tak je to prostě k nesnesení. Takže jsem na Aničce a na Veronice prostě musela tu cigaretu vydyndat. (ale zahrnuju to do rozpočtu, aby to bylo fér)

Naopak Coca Cola mi vcelku omezit jde, což mne překvapuje, protože jsem se o to pokoušela v minulosti a nešlo to. Mám problém s velmi nízkým tlakem a bez té zpropadené coly v systému prostě omdlívám. Ale ať mi nikdo netrvdí, že v Coca Cole prostě není nějaká záhadná závisloidní substance. Nahradila jsem colu kávou, ale i tak jsem úterý a středu probloumala v depresích a v hlavě mi do každého závitku třískalo kladívkem tisíc zuřivých trpaslíků.

Jídelníček jsem se snažila vykoumat tak, abych nakoupila co nejvariabilnější základní potraviny. Jsem z těch lidí, kteří jsou mlsní a neumím jíst dvakrát to samé jídlo (což by ale byla cesta k tomu, jak co nejvíce ušetřit - vaření ve velkém je prostě mnohem levnější).

Také jsem musela vyřešit, jak do svého rozpočtu zahrnu jídla pořízená v rámci obchodních jednání a to, co v rychlosti popadnu v kuchyni naší kavárny, když prostě nestíhám. Takže ten smažený sýr v úterý a rohlíky se šunkou, dávám do svých nákladů v cenách za jaké bych je pořídila doma.

Rozpočet se mi komplikuje i tím, že můj báječný manžel většinu večeří chce jíst taky, takže vařím i pro dva. V tomto týdnu je to asi jedno, ale za normáních okolností by mi zbylo více surovin pro týdny další. Takže to co tam chybí budu muset nějak dopočítat. S tím se nějak poperu příští týden.

Ještě v pondělí jsem si myslela, že "základní osobní potřebou" není make-up. Pak mi došlo, že v mém případě, to možná není základní potřeba moje, ale pro blaho lidstva to základní potřeba je. Levná řasenka se mi sice drolí do očí, ale co by člověk neudělal pro to, aby druzí měli svět krásnější, že? :-)

Ve středu jsem hezky naletěla s nákupem zmražené "kuřecí polévkové směsi". Myslela jsem si, já naivka, že v tom balíčku za 25 korun budou nějaké drůbky a že si vyrobím báječnou kuřecí polévku. Ha. Ani náš pes to nechtěl žrát, balíček obsahoval kosti a kůže...

Co se základních potřeb týče, vybrala jsem to středně kvalitní až méně kvalitní, zejména tam, kde jsem měla pocit, že se s klidem ušetřit dá. Výsledkem je, že mi z levného šamponu trochu zežloutly moje dříve báječně bílé vlasy, což ale samozřejmě je jen marnivost. Levný prací prášek zatím pere stejně dobře jako ten drahý, ale zda to bude mít stejný průběh jako v té reklamě -po 20ti vypráních je prádlo vybledlé- to nevím, to uvidíme.

V neděli se nás v klubu točil od rána do noci videoklip jedné moc sympatické skupiny. Vzhledem k tomu, že to byla akce plného nasazení na celý den, tak jsem vážně neměla čas na to cokoliv vařit, dokonce jsem neměla čas ani nic pořádnýho sníst... Ten den bych si do své agitky o správné výživě a zdravém životním stylu zcela jistě zlatým písmem nezapsala, ale prostě dějí se věci...

V průběhu týdne jsem narazila na několik věcí, které jsem si vážně chtěla pořídit a kvůli rozpočtu to nešlo. Ale bylo jich mnohem méně, než jsem si původně myslela. Mám hroznou chuť na oříšky, ale jsou tak neuvěřitelně drahé, že jsem si teda vážně musela nechat zajít chuť. Ne že by to byla nějaké tragedie, ale poprvé po dvou letech nevím co píší v Reflexu. V pátek jsem chtěla jít na koncert Fake Tapes, ale to bych neufinancovala, takže jsem si místo toho četla knížku... A tomu fajn pánovi, co u nás na Uhelňáku prodává Nový Prostor jsem místo obvyklé padesátikorunky dala jen pozdravení dobrého dne... To mě mrzelo. Taky mě po nocích honí mlsná a mám chuť na nějakou čokoládičku nebo na vínko... ale to je banalita, bez toho se vážně žít dá.

Pokud vás zajímají podrobnosti ohledně jídelníčku a nákupů, vypsala jsem celý týden do tabulky v Google Docs (což je mimochodem velmi báječný produkt. Můj oblíbený Google zklamal s Chrome, ale tímhle nápadem si mě zase získal.)

http://spreadsheets.google.com/pub?key=p1lMcmGOGVzu1csCPdmQMYQ

Co se příštího týdne týče, s dovolením přeskočím celé pondělí a budu se tvářit, že jej zahrneme do avizované kategorie "předchozí závazky". Kdo byl na křtu knihy RH ve Vertigu ví, že tam se vymklo všechno a všem. :-))) Ale akce to byla faktastická, díky všem kdo přišli Rudu podpořit.

A také mne čeká tvrdý boj s mými neřestmi, protože z vývoje rozpočtu je jasné, že takhle to dlouhodobě nejde. Pokusím se o další zápis v neděli, ale prosím o schovívavost, pokud se to zase zdrží, mám toho vážně hodně ...