Odporný, zlý Chrome. A já tě chtěla oslavovat! Tůdle.

Tak jsem si nainstalovala ten Googlí zázrak, internetí prohlížeč Chrome. Musím se přiznat, že jsem osoba podjatá. Google miluju. Ne, vy to nechápete. Já ho nemiluju, já ho MILUJU! Dnes se to stalo minulostí a tak tohle bude příběh jedné zhrzené lásky.

Chrome je báječnej. Je chytrej. Párkrát ho použijete a on se "naučí" nabídnout vám to, co asi hledáte. Pro nás, expresní surfaře co všeho všudy navštěvujeme deset těch samých stránek den co den, je to příjemná službička.

Taky vám hned při přihlášení nabídne vaše nejnavštěvovanější stránky hezky v ikonkách i s obrázkem, prostě klientský servis úžasný. Je tak galantní, tak všímavý... tak šrmantní, och.

Pár dní nám to spolu šlapalo jako po drátkách a já si připadala ó tak technicky napřed. Používám novinku a ona mě poslouchá jako pejsek, jako nedomrlé štěňátko, pro které jste jen vy středem všehomíra. A přiznejme si, kdo ten pocit nemá rád, že?

Jenže pak jsem si chtěla udělat jeden důležitý test na internetu, který jde udělat jen jednou, protože jeho výsledky se logují do jednoho systému a ten potvora malý zlý Chrome mi zkolaboval v okamžiku, kdy jsem se pokusila v něm přehrát nevinný zvukový záznam.

No, má to mouchy, odtušila jsem. Byla jsem naštvaná, ale on je tak hezkej.... (takže jsem mu věrna své obecné životní filosofii odpustila, neb pro krásu, pro tu já mám slabost).

Před schvílí mi to udělal zase a udělal to způsobem, který se neodpouští.

Napsala jsem báječnej blog. Tak chytrej, geniální, úžasnej... prostě báseň, jedna radost. Poplácala jsem se po zádíčkách a klikla na tlačítko "uložit". A on? Zmetek chromouš žárlivej, nepřenesl přes srdce, že jsem chytřejší než on, prostě to přežvejkal a blik ... nic ... bílá obrazovka.

Když si v Mozille kliknete na čudlítko "zpět", obvykle tam v podobné situaci ten text najdete. Ukádá si ho průběžně do kešeně. A tak jsem podlehla klamné jistotě, že svá zásadní moudra, která nepochybně jednou spasí svět, můžu psát přímo do editoru v adminu.

Jenže Chrome ne. Hajzelík jeden kradačskej, takhle nás všechny připravil o to úžasné dílo. Jen jeho vinou svět spěje do záhuby! Jak se teď lidi doví, co si se sebou mají počnout, když jim to neporadím? A co pan Joch? Je navždy ztracen, když mu nepomůžu prozřít z jeho omylů! Prostě konsekvence toho chromího činu jsou vážné, velmi vážné.

A to mu teda neodpustím, to pane Google sorry, to nejde. Jsem vážně naštvaná a zlobím se a věřím, že celý svět je v tom rozhořeční se mnou.

Chrome odinstalován, Mozilla zpět na svém místě. Je to zrzina, ošklivá, nijak zvlášť úžasná, ale je spolehlivá. A to se taky počítá.

A tak má ten smutný příběh jedné krátké lásky pro mne aspoň jednu výhodu a tou je ponaučení - Milí hezcí floutkové, odedneška vám na vaše svádivý barevný peříčka neskáču, konec nazdar, trhněte si.