Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A jak pevně držíte svého partnera pod krkem vy?

30. 11. 2010 9:09:09
Žila byla jednou jedna žába, tu políbil princ a byla velká svatba. Hned v obřadní síni se na sebe vzájemně vrhli. Princezna, ještě trochu nazelenalá, mocným hlasem zařvala: "A teď jsi jen můj!" a princ nadšeně zahýkal: „Budem stále spolu!“ Pak se chytli navzájem 'do kravaty' a celý život se neúnavně dusili a dusili, a pokud z toho neumřeli, dusí se tam dodnes.
 By Ajda Gregorčič /flickr.com/

Ono by se to dělat nemělo - koukat lidem do kuchyně ani do ložnice. Ale co si mám počít, když to musím stále poslouchat? Když mi moji milí, více či méně známí, házej k nohám svý špinavý partnerský prádlo a žádají rozhřešení?

Ze všech stran se na mne valí nářky a kvílení, rozhořčené lkaní: Bejvalka mu píše SMSky a on na ně odpovídá! Byla s kolegou na kafi, určitě je mi nevěrná! Furt ho musím kontrolovat! Schovává si peníze! Utrácí! Nepomáhá mi s domácností! Nechce se mnou spát! Každý den se kvůli tomu hádáme! Je to debil! Je to kráva!

Z toho se mi kroutí hypofýza do otazníku s vykřičníkem. Nechápu. Teda chápu, ale nerozumím. Rozumím, ale nechápu - no, jak říkám, prostě zůstává mi nad tím rozum stát. Nikdy se mi totiž nic podobného nepřihodilo.

Nevím, jak přesně to dělám, ale mám za sebou vztahy výhradně hezké. Snad s výjimkou drobných zaškobrtnutí v pubertě jsem nikdy nechodila s pitomcem. Tak nějak mi totiž uniká smysl toho si s pitomcema vůbec něco začínat.

Moje vztahy nejsou učebnicové a mnozí by z běhu mého partnerského života asi dostali infarkt, i kdyby znali jen hrubé obrysy. Ale základem všeho je nenásilí, svobodná volba: jsme spolu, protože spolu být chceme, ne proto, že musíme.

Hanba by mě fackovala, kdybych svého partnera musela k něčemu nutit, něco mu přikazovat, zakazovat. Nechce to a to? No tak fajn, tak nechce.
Nedovedu si představit, že by se někdo pokoušel regulovat mě. Co by z toho, proboha, měl?
Prostě když něco chceme a nebo se na něčem domluvíme, tak to děláme, pokud nechceme, tak to neděláme a pokud je to kriticky zásadní, ale ani jednomu se do toho nechce, tak spolu nějak vymyslíme, jak to vyřešit nějakým elegantním ne-kompromisem.
A když je to zásadní a řešení nenajdeme, tak se prostě přátelsky rozejdeme.
Jinou cestu moc nevidím.

Vztahy ukňouraných princů a princezen mi přijdou nadmíru nepochopitelné. Proč spolu ti lidé vlastně jsou? A proč si dělají ze života takové peklo? A proč, když je to peklo, proč v něm zůstávají?

Například - nechápu chorobné žárlivky a žárlivce. Nechápu hlavně ty, kdo s nimi ve vztahu jsou. Co tam proboha dělají? Nedovedu si představit, že by měl můj partner byť jen názor na to, s kým se stýkám. Pokud je mu dotyčný sympatický, půjde na kafe s námi, pokud mu dotyčný v něčem vadí, toš s náma nepůjde. Nikde nevidím prostor pro stresy či diskuse.

Nedovedu si představit, že by se v mém okolí vůbec mohl vyskytnout takový loser, který by mne kontroloval, nebo mi četl zprávy v mobilu. A že by kdy mohl být mým partnerem? No, to bych předtím musela spadnout z jahody naznak.

Nebo (a ta je moje nejoblíbenější) že by mi snad někdo povoloval (!) kam s kým a kdy můžu chodit? Málem jsem omdlela, když jsem zjistila, že v některých vztazích tohle existuje.
Lidi zlatý, proč si to děláte?

Řekla bych, že naše společnost je poněkud pošahaná v tom, že se většině z nás snaží namluvit, že s někým prostě být „musíme“. Že když jsme sám, že jsme vadnej. Že lepší je být s kýmkoliv a nějak to překousnout, hlavně nebýt single.

Je mi smutno z toho, že ten tlak mnohé donutí rezignovaně zaparkovat v naprosto šíleném vztahu, ve kterém si jen vzájemně otravují život.

Neměly by vztahy náš život spíš obohacovat, než ničit?

Já jsem v tomhle romantik. Věřím na lásku a hlavně na férový partnerský parťáctví.
Na to by se rezignovat nemělo. Nikdy.

Autor: Eva Pallotto | úterý 30.11.2010 9:09 | karma článku: 38.44 | přečteno: 6213x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 398 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 696 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 234 | Diskuse

Denisa Madarova

Třicet pět plus aneb pojďme se sejít v blázinci

Pro případné komentátory již dopředu avizuji, ano, opět jsem si přišla vylít srdíčko. Inu a co na tom. Kdo nic nevylije, nemůže po sobě utřít bordel.

21.6.2017 v 23:44 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1734 |

Iva Votočková

Z Deníku Bridget Jonesové: Když na dveře zaklepe čtyřicítka ;-)

Začíná se to lámat, jaro života mám za sebou a nastává zřejmě čas, kdy se bude bolest stále více vkrádat do mého života ;-) a nebude jiného východiska než ji přijmout. Tak vítejte radosti druhé půlky mého života. Zvu vás dál. <3

21.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 755 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8295
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.