Diskuse

Romantický ideál otce vs. pragmatická realita

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

www.stridavka.cz

3. 4. 2011 15:17
Proč děti patří matkám

Někteří muži přicházejí v současné době s odvážnou myšlenkou, že jsou schopni vychovávat děti stejně dobře jako ženy! Server Střídavka.cz se proto zeptal několika známých i méně známých žen, proč by výchova dětí měla být přece jen svěřena matkám.

http://hodina.blog.idnes.cz/c/184781/Proc-deti-patri-matkam.html

0 0
možnosti

Opinion

1. 4. 2011 22:07
Otec přeživší pubertu svého syna

Přečetl jsem si článek i diskusi a našel jsem zde spoustu kvalitních příspěvků . Chtěl bych se jen podělit o zkušenost s pubertou mého dnes již 25 ti letého syna žijícího již spokojeně mimo rodinu s partnerkou .  Pozoruji, že každým rokem se ke mně více a více mentálně vrací . Ovšem byly doby, kdy jsem byl ten největší blbec na zeměkouli a v nejbližším planetárním prostoru . Otec, který nemiluje svoje dítě nemůže tento stav přežít .  Příroda to tak zařídila protože chtěla, aby vznikla nová rodina, ale kdyby byly vztahy mezi rodiči a potomky pořád takové jako před pubertou, tak by děti nikdy z hnízda nevylétly .  Proto je tu období konfliktů v pubertě, které ulehčí potomkům odchod z původní rodiny . Potomkům se odchází lehčeji, ale o to hůře  to snáší rodiče .  Takový ale je život a děti to zažijí v další generaci .

0 0
možnosti

pidla

7. 3. 2011 16:14
Úplně s vámi souhlasím,

i když můj táta byl a je skvělý. Vždy jsem si rozuměla s mámou víc, ale teď, už skoro padesátiletá, mám blíže k tátovi, asi kvůli zálibám a postoji k přírodě. Je to velmi individuální. Přesto jsem přesvědčena, že absence matky, či matka nemilující a násilná, je pro dítě katastrofou. U otce je to jiné.R^

0 0
možnosti

Brambach

3. 3. 2011 14:22
Zbytečně ostré?

Já jsem si přečetla ten článek pana Fürsta a nemyslím, že tam nějak romanticky vyzdvihuje roli otce... Prostě jen popisuje, co zažil.. Že si nějaká kykyna zatrpklá umanula, že všichni otcové (chlapi) jsou blbci, jí nikdo do ničeho kecat nebude a svýho chlapečka si "vycvičí" sama.. A v diskusi se starší paní, která s ní nesouhlasila, si nebyla schopná najít lepší argument, než že někdo si pořídí pejska, někdo dítě... To je všechno, o ničem jiným to, myslím, není... Eva reagovala zbytečně "ostře"... 

0 0
možnosti

Viki007

3. 3. 2011 14:29
Re: Zbytečně ostré?

A Ty jsi, Brambachu, čekal od ženských nějakou smysluplnou reakci 8-o? V tématu, u nějž jsou žencký přesvědčeny, že pravda je to, co se jim zrovna vylíhne kebuli :-P?

0 0
možnosti

rarášek

27. 2. 2011 15:39
pod čárou ponoru ?

Pokud jsem mohla zaznamenat ve svém okolí, vliv "romantismu"  je daleko silnější u jiných mezilidských témat : například u sňatků z lásky, nebo u vztahu matka-dítě. Zrovna otcovská postava se mi tak romantizována nezdá. Často slavné osobnosti (třeba herci nebo malíři) vzpomínají na nespokojenost svých otců s jejich rozhodnutími. Zdá se mi, že dnešní otcové jsou daleko méně autoritativní a spíše tolerantní ve vztahu ke svým dětem. Sama pozoruji ,že jak u mně, tak u lidí v mém okolí je vztah k rodiči, ať už k matce, nebo k otci, hodně silné téma.  Mimo jiné si podle něj budujeme vztahy k druhému pohlaví a k autoritám.

Taky můžete ve svém názoru být ovlivněna tím, že tyto vztahy a jejich skutečná váha jsou v běžném životě tak říkajíc "pod čárou ponoru". V běžném hovoru si na rodiče spíše stěžujeme. Pořádně je doceňujeme a domýšlíme až s přibývajícím věkem, tím, jak se sami stáváme rodiči, atd. U výzkumů jsem opatrná: "američtí vědci"přicházejí pořád s něčím, to je spíš zábava, než fakta.

0 0
možnosti

Eva_Pallotto

27. 2. 2011 15:49
Re: pod čárou ponoru ?

Musím říct, že na tenhle blog píšu hlavně proto, abych se v diskusích od jiných něco dověděla, něco, co by obohatilo můj svět o nové vhledy do věcí, o kterých píšu.

Ráda svoje názory poupravím, když se takový nový úhel pohledu, který mne prostě nenapadl, najde.

Nestává se to často, ale Vaše poznámka je přesně z těch. Na tom, co píšete, určitě něco bude; zvlášť ten druhý odstavec jsem vlastně v potaz moc nebrala.

Inu, budu o tom dumat. :-) A Vám moc děkuji, EP

0 0
možnosti

Satyriana

26. 2. 2011 22:18
ještě jednu na dobrou noc

Zdalipak víte, že máme doložen minimálně jeden příklad soužití pouhého páru, muže a ženy, z dob velice dávných? Myslím tím doložením fakt, že legenda o něm patřila k nejoblíbenějším ve starém Řecku. Nemluví se tu přímo o rodině, ale o dvou lidech, kteří se milovali a byli si věrní do vysokého věku. Ano, mnozí si už vzpomenou, Filémon a Baucis, obdivovaní samotnými bohy. Zkrátka a dobře již za těch dávných dob se vědělo, že je to příklad, hodný následování. A ta moudrost patří k našemu kulturnímu dědictví.

Naopak příklad muže nevalných osobnostních kvalit, který vyrostl pouze v péči žen a nikdy neuměl být opravdu dospělým mužem se zodpovědností, upřímností a vším, co ke správnému chlapovi patří, máme... Ze stejné doby! Je to Zeus, který se bál své sestry Héry, nezastal se jediné milenky, jenom pokoutně zachraňoval sem tam potomka. On snad byl chlapem, jen když se nějak zmocnil prostinké Pozemšťanky a zbavil ji panenství. Jinak samý podfuk a kouzla... Takových dneska je!

0 0
možnosti

Satyriana

26. 2. 2011 14:32
Koukám, že jste zas do něčeho hrábla

Existence nevzorných otců naprosto neznamená, že budeme opěvovat ženy, které se rozhodnou vychovávat děti bez mužského vzoru. Být muž neznamená, že je předurčen k tomu, aby ženě otravoval život a děcku byl houbeles platný.

Na vzath musejí býtz dva. Pokud se dotyční nezblázní den ze dne, podívají se do půvopdních rodin a vidí vzory, na jaké je ten druhý zvyklý. V jakých vyrostl. A jaké si nese do budoucna. Pokud hoch vyrostl s maminkou, asi nebude umět zastávat mužskou roli tak, jako kluk z původní a zdravé rodiny. Pokud je maminka dívky čůzovitá, dcerunka nebude mít daleko k paní Bundy. Pokud ovšem přesto hormony řvou a pudy jsou moc silné, je nutno počítat s potřebou pomoci zvenčí.

Marná sláva, dneska si každý myslí, že sežene prince na bílém oři a Popelku ze všech nejdokonalejší. Houbeles. Slaďování dvou v páru trvá několik let a dokud tohle nepochopíme a nepřijmeme jako fakt, potom holt nebude stříbrných ani zlatých svateb mimo homosexuálních...

0 0
možnosti

Viki007

26. 2. 2011 15:53
Re: Koukám, že jste zas do něčeho hrábla

VVV

0 0
možnosti

orca1

26. 2. 2011 8:26
ano

Smutná realita kterou si mnozí nepřiznají , ano vztahy s otcem jsou OPRAVDU povětšinou na bodu mrazu, znám málo přátel ve svém okolí kteří mají opravdu vřelý vztah k otci ....

0 0
možnosti

comme il faut

26. 2. 2011 9:00
Re: ano

Otec je jako rybí tuk. Nejde o to, jestli ho milujete, jde o to, že ho potřebujete.

0 0
možnosti

Sibyla01

26. 2. 2011 8:00
To je nesmysl

Já mám tátu výborného a ve svém okolí neznám žádný případ hrozného otce. Umím si představit panelák, kde žije několik příšerných rodin, ale ne takový, kde jsou příšerné všechny. Jestli to, madame, není o úhlu pohledu. A průzkumem lze dokázat cokoliv, průzkum je maskovaná demagogie.

0 0
možnosti

student006

26. 2. 2011 7:00
Hledání ideálu

Milá paní Evo. Z Vašeho článečku mám pocitt naprosto převládající emotivnosti s pragmatismem na minimu a proto konečně začínám více chápat názor, že "Ženě není možné rozumět, ženu je možné pouze milovat". Poctivost v zamyšlení se Vám však nedá upřít a je lepší zamýšlet se nad výchovou dětí, než koukat na stupidní telenovely v TV. Hledání ideálu je ztráta času, najít se nedá. Pokud budu pesimistou,  troufnu si tvrdit, že ideál neexistuje a to ani ve výchově dětí. Nejcenější, co dětem můžeme dát jako pevný a neotřesitelný základ jejich budoucího života je jistota vlastní hodnoty postavená na kvalitní morálce (nejdůležitější a zároveň nejvíce se lišící rodina od rodiny) a kvalitní vzdělání. Jedním z nenahraditelných předpokladů dobře  vychovaných dětí je kvalitní partnerský vztah. Ten se však najít nedá, ten je potřeba vytvořit. Člověk, který vychovává dítě sám, však na vybudování takového vztahu rezignoval a tak nemá možnost dítěti předat to nejdůležitější. Přeji Vám pěkný každý den.

0 0
možnosti

roman036

26. 2. 2011 7:51
Re: Hledání ideálu

Eva se nad ničím nezamýšlí. Po "prostudování" jejího životopisu člověk chápe její světonázor. Problém je jen v tom, že místo toho aby se snažila přispět svou troškou do mlýna, poučit se a najít otce svých dětí který by byl lepší než ten její, tak se v tom do nekonečna bahní, děti odmítá a pofiderníma průzkumama se utvrzuje ve své pravdě. Třeba jednou pozná že udělala chybu. Jenže každý má život jen jeden a nedá se vrátit. Rv

0 0
možnosti