- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Od té chvíle pejsek potkal kočičku a zplodili kočkopsa, prasátko potkalo ptáčka a zplodili prasáčka...koníček potkal kuřátko a zplodili kuňátko...,ale ouha! Kuny taky zplodily kuňátka..čuňátka šišlaly a taky si někdy místo čuňátka říkali kuňátka..a tak se z toho světa stal neuvěřitelnej bo...( nepořádek).
páč jsou "starý" a proto tolik problémů. kdysi na to byla i knížka, jaký máte mít metody na nás, neposlušný mužský (v názvu bylo něco se štikou) bylo tam např. že správná ženská se má naučit svoje nápady vnutit chlapovi tak, aby si myslel že to napadlo jeho a je to skvělá myšlenka a jsou pak spokojený oba. ona že si to prosadila bez hádky a on, jak je geniální. staletí platilo, že chlap je hlava rodiny a ženská tím krkem co tou hlaví točí a dneska to stejně jinak nebude. jenže dneska lidi chtějí všechno hned, a bez námahy a kompromisů.
život se prostě musí brát s trochou cynického nadhledu, jestli se má přežít.
není třeba držet, to rozhodně souhlasím, že je to ubohé..ale zároveň přiznávám, že se mi občas málo daří být tak úžasně nad věcí a v pohodě, jak se píše v článku...kdyby to bylo tak jednoduché, tak bysme si vážně nemuseli takhles stýskat kámoškám, psychologům, našim vrbám. Jsem teď sama na křižovatce a nevím, jakou cestou se dát, protože ve vztahu nejsem spokojená, ale nerozhoduju se už jen sama za sebe, máme 2 děti a věřte tomu nebo ne, zdá se mi, že by to bylo dost sobecké, kdybych si řekla: no není to to, co jsem si v životě přála, zbalím se a jdu. Souhlasím s Vaším článkem a v tom, jak by měl vztah dvou lidí vypadat....ale málo z nás na začátku vztahu skutečně ví, v co se vztah vyvine za pár let. Taky jsem myslela, že ten můj muž je ten nejlepší na světě, ale nějak se časem ukazuje, že si nemáme co říct....a to by nás před pár lety ani nenapadlo....teď máme manželství, máme děti a co dál?? Neztěžuju si, nekňourám, musím si to vyřešit sama - jen vězte, že vše má rub a líc.....
Děkuji Vám za příspěvek. Naprosto chápu, o čem mluvíte, máte pravdu. Kéž by to bylo jednoduché. :-(
Ono ani nejde o to, že by se měnili jen naši partneři, v čase se měníme i my a občas je vážně neodhadnutelné, kam ty změny povedou - a nepravděpodobné, že se budeme oba měnit zároveň a stejným směrem. Prožívám to taky, ale naštěstí nemám děti - a když člověk rozhoduje jen za sebe, tak máte naprostou pravdu, je to mnohem jednodušší.
Moc Vám přeji, aby se to nějak srovnalo a také hezké Vánoce. Opatrujte se. EP
jenže na vámi popsaný postoj k životu a partnerství musí být velice zralý, sebevědomý jedinec, který se má rád a umí žít i jen sám se sebou...
pokud ti dva jsou odpovědní jen za sebe, je nesmysl setrvávat v šíleném vztahu. ale jde-li o manželství, bývá těch zainteresovaných více a ne všichni se o sebe mohou postarat. pak je třeba balancovat spoustu věcí. to už je vysoká matematika.
Naprosto souhlasim . Bohuzel nekdy neni tak jednoduche vztah ukoncit z ruznych duvodu .
... je zapotřebí tolerance, nadhled, zkušenost (nejlépe nějaká špatná z minulosti), jistá hrdost, či znalost své "ceny" a inteligence a jistě by se ještě leccos našlo, co ukňouraní jedinci, z různých důvodů, postrádají ... S článkem naprostý souhlas, neboť jej chápu jako rozumnou úvahu, nikoliv (jak někteří v diskusi) jako recept na život ve vztahu ... ten si, přirozeně musí najít každý sám a pokud jej baví se s partnerem držet navzájem pod krkem, tak je to jen jeho věc ... ... PS: Osobně bych vymyslel asi mnohem zajímavější místa, kde držet pevně svou partnerku, než pod krkem ... ...
Třeba za kotníky?
Řetězem? U plotny?
asi mátě holt šťastnější povahu, než ti ostatní ukňouraní jedinci
Tak ufňukance nesnáší asi nikdo, ať už jsou jakéhokiliv pohlaví. Teď jde ovšem o to, co paní Palloto vlastně popisuje. Zda to, že si někteří lidé neustále musí na něco stěžovat, tedy i na partnera, partnerku, což považuji nejen za neslušné, ale vysloveně hloupé, protože se člověk zbytečně veřejně obnažuje. Možná ještě tak ve slabé chvilce mezi nejbližšími přáteli, ale asi těžko jen tak někde kolegům v práci...
.
A nebo zda je řeč o tom, že některé vztahy prostě nefungují tak harmonicky a hladce jako jiné. Jenže na to já namítám, že kromě toho že lidé jsou různé a mají taky dost rozdílné zvyklosti, tak taky navíc každý vztah prochází určitými etapami vývoje. Někdy je pečování partnera milé, jindy může hodně štvát. A tak dále, variant a důvodů může být nespočet. Tím neobhajuju ani blbce, zoufalce, ani hulváty. Jen chci říci, že posuzovat cizí vztahy zvenku může být dost zavádějící, byť by mi to vyprávěla sebe barvitěji "kamarádka" u kafe.