Milá Evo

musím se přiznat, že zpočátku jste mi byla ne zcela sympatická. Mám totiž, zkušenostmi bohužel notně podpořený, určitý odstup  k  novodobým " úspěšně nezávislým ženám". Tímhle článkem jste mě pošťouchla, že není všechno takové, jaké se na první pohled zdá a od výše uvedených je ve vás i hodně normálního citu a empatie. Ráda tedy přiznávám, že jsem se zmýlila.

K tématu samotnému, bohužel ještě hodně lidí si plete depresi s pouhou špatnou náladou, v horším případě s lenností. U deprese platí dvojnásob, že sytý hladovému nevěří.. A k vaší zmínce o slabosti - já si myslím naopak, že ten kdo to nevzdá a plnohodnotně žije i vzdor atakům deprese, musí mít mnohem, mnohem víc síly než leckterý "zdravý" člověk.

Ze článku není moc jasné..

Jak moc  a   jakým   způsobem   jste  milovala   toho o 50   let  staršího   gentlemana...

Vždyt   většina   dwepresí  je  sle   Sig.Freuda potlačení   erotický    afekt..

Re: Ze článku není moc jasné..

Já jeho ne. On mne.

Svůj potlačený erotický afekt vybíjel tím, že ze mne udělal hadrovou panenku.

Víc to rozebírat nebudu. Není to na komentář, není to na blogový zápisek, je to na knihu. Třeba jí jednou napíšu. Uvidíme.

A to jste se do psychiatra ani nezamilovala??

Slovo taky pomáhá   léčit...

Odbroně   to slyne  psychoterapie..

hmmmmmm

pěkně to máte teda rozdaný,asi by Vám pomohla normální manuální práce a Ty hovadiny by Vás přešly

Re: hmmmmmm

Pokud by šlo opravdu o ONEMOCNĚNÍ DEPRESÍ pak to nespraví pár pilulek. Kdo opravdu onemocní depresí, jde většinou

o celoživotní léčbu. Tedy v tomto případě se nejednalo o onemocnění,

ale o krátkodobý stres nebo depresi a z toho se dostává podstatně

snadněji, většina z nás bez psychiatra a léků - stačí posilovna, nebo

pracovat na zahradě.

Jde o to,

jestli je diagnóza deprese vždy, když člověku třeba i opakovaně ujede tramvaj a několikrát po sobě nestihne já nevím co. Deprese je těžká nemoc a nevím, jestli člověk v depresi čte blogy na idnes.

smýšlím podobně...

Nikdy mi nebylo jasné, proč se lidé stydí za to, že se léčí na psychiatrii. Došlo mi to teprve nedávno, kdy jsem v rámci studia šla na seminář do budovy psychiatrické léčebny. Když jsem vcházela, připadalo mi, že se na mě každý dívá, že si všichni myslí, že jsem blázen...chtělo se mi napsat si na čelo: já nejsem pacient! Hloupé, ale stalo se...

Trochu zjednodušující

Zkuste v zaměstnání něco takového  a jste bez práce,neschopenka sotva za polovic platu a zaměstnavatel se vás urychleně zbaví.Dnešní doba žádá zářivé úsměvy za každé situace a výraz šťastného blba,i když jste na chcípnutí.

karmuji za článek i za odvahu,

protože v této zemi přiznat někdejší "slabost" (i když ve Vašem případě o slabost nešlo, naopak), mnoho lidí rádo zneužije. Vím o čem píšete, ocitl jsem se v podobné situaci, jen s tím rozdílem, že mi kdysi lékař zachraňoval váhu a ne duši (o to byla rekonvalescence delší). Co je ale to nejpodstatnější v takovém případě je to, aby měl člověk blízkého člověka, který nezištně pomůže a o kterého se můžete opřít. Díky mé někdejší zkušenosti jsem po čase myslím byl schopen podobným způsobem pomoci blízkému i já (to ale může posoudit jen on). Ještě jednou za hezký, spíše odvážný blog.

Nemusí jít ani o psychiatra a deprese

Nejen o pomoci psychiatra se u nás nesluší mluvit, on stačí "obyčejný" psycholog.

Jsem přesvědčený o tom, že psychologa tu a tam potřebujeme všichni, ale když to - tu a tam - pronesu nahlas, dívají se na mne jako na někoho, kdo potřebuje spíše toho psychiatra

Re: Nemusí jít ani o psychiatra a deprese

Nemáme kněze, potřebujem psychology.

"Žití" je náramně náročná disciplína. Nikdo neví jak přesně to dělat, návody sice jsou, ale problematické.. nikde se to neučí, tak proč si o tom občas nepopovídat s někým, kdo se tím profesně zabývá?

Nemám ráda tu lidskou ustrašenost, zaprdelkovanost, která lidem brání "hledat"...... A co navíc, oni brání nejen sobě (to budiž jejich právo), ale svým zesměšňujícím a odsuzujícím postojem i ostatním (což je hloupý, hloupý, hloupý).

diky za uprimnost

o nekterych vecech je treba mluvit. Take jsem zacala, s vlastni rodinou, kteri netusili jak jsem se citila, a jen se naparovali jak maji sikovnou dceru. Nic jineho nechteli slyset, a ani ted nechapou co se deje. Jsem vdecna sve kamaradce, ktera mi naslouchala a verila mym pocitum.

Zacala jsem hledat psychologa, a taky si usporadavat svuj zivot. Je strasne, kdyz jsem si uvedomila, ze se nemam rada a vubec mi na sobe nezalezi...

No a ten chlap Evo, to jste trefila do cerneho....

Re: diky za uprimnost

Pokud by šlo opravdu o ONEMOCNĚNÍ DEPRESÍ pak to nespraví pár pilulek. Kdo opravdu onemocní depresí, jde většinou

o celoživotní léčbu. Tedy v tomto případě se nejednalo o onemocnění,

ale o krátkodobý stres nebo depresi a z toho se dostává podstatně

snadněji, většina z nás bez psychiatra a léků - stačí posilovna, nebo

pracovat na zahradě.