Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč jedna a jedna ve skutečnosti nejsou dvě

„To je jasné, jako že jedna a jedna jsou dvě,“ je oblíbený argument těch, kdo mi vymlouvají můj zatrolený relativismus. A já na to: „a co je na tom jasného? Jasného na tom není nic. Jedna a jedna ve skutečnosti rozhodně dvě nejsou. Někdy je to jedna, někdy dvě a kousek... prostě podle situace...“ A oni, že kecám a že by si to rád poslechli. Toš, když se vám bude chtít, podebatujme o tomto:

Nebo taky takhle ;-)

Že jedna a jedna jsou dvě v tzv. „čisté matematice“, to je záležitost dohody. Kdybychom se dohodli, že chrocht + krá = bzum, každému tomu pojmu přiřadili nějaký význam a domluvili se na nějakých pravidlech, jak s nimi zacházet, bude taková „matematika“ fungovat zcela spolehlivě, ale o skutečném světě bude říkat stejně málo, jako ta klasická.

Pravidla matematiky platí jen tehdy, když platí.

Že a+b≠b+a ví každý, kdo kdy zkoušel lít vodu do kyseliny. Matematika je prostě věda umělá, která popisuje jen to, co se jí hodí a co v jejím systému funguje. Skutečný svět je ale daleko větší než ten, který se „vejde“ do matematiky.

O skutečném světě toho víme velmi málo. Nikdo z nás s ním nemá bezprostřední zkušenost, všechny informace o něm se dovídáme prostřednictvím našich smyslových receptorů, které jsou schopny zachytit jen velmi málo signálů, které skutečný svět vysílá. A i těch pár signálů, které zachytíme, dále filtruje náš mozek a jako výstup nám dá jakous-takous, hodně zkreslenou informaci.

Protože jsme ale kulišáci, dokážeme to občas obejít a o tom, jak ten opravdový svět „tam někde“ funguje, si umíme obstarat pár informací, které naše běžnodenní „poznání“ značně komplikuje. Tím se zabývá třeba fyzika, chemie nebo astronomie. Z nich například víme, že ač se nám tráva jeví jako zelená, ve skutečnosti není ani trochu zelená. Je z materiálu, u kterého pojem „barva“ nemá moc smysl, a který pohlcuje část viditelného spektra, takže naše receptory chytí jen tu, které jsme se, když chemický signál od oka doputuje do naší mozkovny, naučili říkat „zelená“. Když se ale na travičku podíváme jiným druhem světla, než tím, které běžně používáme k vidění, pak zjistíme, že každé stéblo má úplně jinou „barvu“ - třeba v závislosti na své teplotě (frekvencí světla s vlnovou délkou delší než viditelné světlo), nebo na tloušťce materiálu (frekvencí kratší než viditelné světlo). Nebo že je třeba i úplně neviditelná, to kdybychom očima nechytali fotony, ale neutrina…

Z fyziky víme i to, že objekty, které se nám jeví jako „jednotlivosti“, nejsou ani trochu oddělené a jednotlivé, jak je běžně vnímáme. Skutečný svět „out there“ není jako lego, složené z jednotlivých kostiček, ale spíš jako polévka, kde vše je spojeno se vším a nic z toho nelze vytrhnout. Jednotlivosti jsou minimálně spojeny gravitací a elektromagnetickými silami (což víme)… a bůhví čím ještě, o čem se dovědět neumíme.

(tady odbočím k moc hezkému myšlenkovému experimentu: Myslíte si, že víte, kde jsou hranice vašeho těla? Podívejte se na svůj infračervený obrázek a budete v tom mít hned mnohem méně jasno. Pak přidejte třeba gravitaci a najednou zjistíte, že sice sedíte ve svém obýváku, ale zároveň jste tak trochu na Měsíci i v té nejvzdálenější galaxii… Co víc - jsme takhle spojeni s jinými lidmi navzájem a není z toho úniku :-))

Než se vrátíme zpět k 1+1=2, zkomplikuji to ještě pojednáním o abstrakci. Abstrakce je funkce našeho mozku, která nám pomáhá se vyrovnat s tím, že svět je moc komplikovaný na to, abychom jej dokázali pojmout a pojmenovat v celé jeho šíři.  Proto v tom, co se na nás valí, hledáme podobnosti a podle nich si vjemy kategorizujeme. Pokud najdeme dost společných znaků, přiřadíme dané věci nějaký pojem, abstraktní označení. Když abstrahujeme, zároveň automaticky zanedbáváme to, čím se dané jednotlivosti liší.

Vysvětlím na „jablku“: Nic jako „jablko“ ve skutečném světě neexistuje. Abstraktní pojem „jablko“ používáme pro plody podobných stromů, které jsou zhruba kulaté, jeví se nám zhruba v barvách kolem zelené, žluté a červené, mají jadřinec a chutnají něco mezi kyselým a sladkým.

„konkrétní jablko“ = A (to, co mají všechna jablka společné, tedy "jablko abstraktní") + B (červ, skvrna u stopky, síly, kterými je svázáno s jinými jablky a k tomu buchvícoještě)

Když tedy sčítáme 1+1=2, tedy že jedno jablko a jedno jablko jsou dvě jablka, sčítáme výhradně A, zanedbáváme ale B. Přebývá nám červavost jednoho jablka a plesnivost druhého. Dále zcela pomíjíme fakt, že ta jablka už jsou dávno částečně „sečtená“, spojená s dalšími tělesy vzájemně působícími silami – ty se dále ve vztahu k nim nenásobí.

V moštu je to fuk, ale … pokud chceme takto popisovat svět, musíme se vždy vrátit na začátek a všechno to, co jsme zanedbali, zase do rovnice hezky vrátit zpátky. Jinak nemluvíme o skutečném světě, ale jen o jeho zjednodušeném abstraktním obraze.

Hezky se to dá vysvětlit i na klasickém paradoxu „hromady písku“. Ten zní takto: Mám hromadu písku. Když odeberu jedno zrnko, zbude mi hromada písku. Když odeberu další zrnko, stále zbude hromada písku. Dostanu-li se ale k posledním zrnkům, v jednom okamžiku už to nebude hromada písku, ale jen jednotlivá zrnka. V kterém okamžiku už to není hromada a proč, to je zásadní otázka pro teorii množin, která se zde dostává do úzkých. Řešili to už řečtí filosofové a následně matematici přidali několik vysvětlení.

Když se vrátím k pojednání o abstrakci, navrhla bych další řešení toho paradoxu (který už určitě napadl i někoho jiného):

„zrnko písku“ = A (abstraktní zrnko, tedy to, co mají všechna zrnka písku společné) + B (zde schopnost tvořit hromadu, která nepochybně se závislostí na velikosti zrnka)

Odebíráme-li tedy z hromady pouze „abstraktní zrnka“(A), nemůžeme se divit, že v nějakém okamžiku naši pozornost upoutá zanedbané B (schopnost tvořit hromadu), které je u jednoho zrnka sice prťavé, ale ve skutečné „hromadě“ se sakra projeví.

Podobně to funguje i například v genetice, kde se 1 gen (vlastnost)  + 1 gen (vlastnost) naprosto nikdy nerovná 2 geny (2 takové vlastnosti). Proto také nikoho nenapadne na geny matematickou abstrakci používat, protože dobře víme, že těch „zanedbaných B“ se zde uplatní bezpočet.

(O subjaderné fyzice ani nemluvíc, tam je v tom ještě větší chaos.)

 

Jasné jako facka.

Protože ta, na rozdíl od 1+1, není abstraktní nikdy. :-)

Autor: Eva Pallotto | pondělí 24.10.2011 8:36 | karma článku: 33,21 | přečteno: 7729x
  • Další články autora

Eva Pallotto

Byla jsem mladistvá intelektuálka

Utrápit se nad snižováním důchodků je nedůstojné. Cítit tíhu světa na svých bedrech a vnímat pokrytectví naší doby je daleko vznešenější. Problémy všehomíra? Moje problémy.

9.1.2012 v 18:12 | Karma: 33,10 | Přečteno: 4491x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Doba šílená: Sex sex sex, všude samej sex...

Chci jen předeslat - co se životního stylu týče, jsem ultraliberál. Zastávám názor, že největšími moralisty jsou zpravidla ti, kdo mají nejméně příležitostí hřešit. Ráda bych se věnovala tématu přesexualizace naší doby, ale rozhodně v tom nehledejte, že bych snad nabádala k návratu „tradičních hodnot“. A jak už to tak u mých blogů bývá, nehledejte tady vlastně žádné odpovědi, ale jen a jen otázky...

14.11.2011 v 8:36 | Karma: 45,39 | Přečteno: 26922x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Buďme monogamní! Je to výhodné!

I když je sociální darwinismus trochu démodé a aniž bych rozporovala svoje dávné tvrzení, že lidé nejsou labutě, po přečtení tohoto článku bych chtěla k debatě nabídnout ještě další dva argumenty pro to, proč je monogamie pro lidstvo výhodná.

18.10.2011 v 15:08 | Karma: 35,97 | Přečteno: 9670x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Jak farmář kedlubničku nesklidil, ale hodně na ní vydělal

Véna Vaškůj byl vždycky takovej ňouma a ťululum. Kluci se mu smáli, na koupališti ho házeli do hluboký vody, protože věděli, že Véna plavání před holkama jen předstírá a na mělčině se pod vodou odstrkuje nohou. Vytáhli ho vždycky přitopenýho a nezapomněli mu stáhnout plavky, aby příště nemachroval. A Véna tehdá hrozil pěstičkou: "Jen počkejte, já vám ukážu, vy hajzlové!"

5.9.2011 v 20:20 | Karma: 32,31 | Přečteno: 4495x | Diskuse| Ekonomika

Eva Pallotto

Prague Pride: Pane Hájku, děkujeme!

Kdyby si chtěli organizátoři Prague Pride zaplatit reklamu v takovém rozsahu v jakém jí ho poskytl hradní vicekancléř Hájek, asi by se nedoplatili. Pan Hájek nejen jako věrný nohsled svého pána ukázkově zpolitizoval to, co politické původně nebylo, akci poskytl dokonalé promo, ale zajistil i vysoký počet účastníků. Děkujeme!

14.8.2011 v 1:40 | Karma: 42,41 | Přečteno: 9191x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Africký hladomor řešení nemá

Nerada píšu depresivní blogy, ale tenhle prostě jinak napsat nejde. Začnu příběhem jednoho francouzského studenta tamní zemědělské fakulty.

3.8.2011 v 17:50 | Karma: 37,44 | Přečteno: 5267x | Diskuse| Politika

Eva Pallotto

O kukaččí dceři pana Sýkorky

Moje kamarádka Marta Sýkorková je na svýho tatínka vyloženě vysazená a on na ni. To je samé: „tatínku sem, tatínku tam, dceruško tady, dcerunko támhle“, sýkorce je přes třicet a i tak je tatíčkova malá holčička.

21.6.2011 v 8:36 | Karma: 41,35 | Přečteno: 8441x | Diskuse| Ona

Eva Pallotto

Tomáš je pedofil, křesťan a slušný člověk

Varování předem - dnešní můj blog je dlouhý a rozhodně není určen pro ty, kdo mají rádi svůj svět černobílý. Dále bych předznamenala, že je to příběh o jednom člověku, a ten v žádném případě nechci generalizovat – co platí u jednoho, rozhodně nemusí platit u druhého...

3.5.2011 v 8:36 | Karma: 44,56 | Přečteno: 20458x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Miluju tě, už mi nepiš

Představte si, že se někomu vyznáte ze svých citů, a on Vám odpoví: "už mi nepiš, dej mi už jednou provždy pokoj..."

19.4.2011 v 19:52 | Karma: 32,15 | Přečteno: 7451x | Diskuse| Věda

Eva Pallotto

O vyzývavých sukničkách, vyšpulených pupíčcích a holčičí rivalitě

Kdybychom holkám do jejich obnažených pupíčků nainstalovali zařízení schopné převádět ženskou rivalitu na elektrickou energii, mohl by se nechat Temelín pro nadbytečnost zbourat.

1.4.2011 v 8:36 | Karma: 47,24 | Přečteno: 29385x | Diskuse| Ona

Eva Pallotto

Švejkování kolem sčítání je nedůstojné. Odmítnu otevřeně.

Už jsme zase u toho: švejkování. Ukažte mi prosím nějakou jinou zemi, kde občané, když s něčím nesouhlasí, vymýšlí tisíce „důvtipných“ obezliček, jen aby nemuseli nahlas a otevřeně říct NE. To je nás přeci TAK nedůstojné.

1.3.2011 v 8:36 | Karma: 23,01 | Přečteno: 12164x | Diskuse| Politika

Eva Pallotto

Romantický ideál otce vs. pragmatická realita

Jsou dvě zásadně rozdílné věci: jak by ideálně být měly a jak ve skutečnosti jsou. Ve věci tatínků to platí stoprocentně.

25.2.2011 v 11:19 | Karma: 39,08 | Přečteno: 9776x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Koukej, Máňo, to je ta znásilněná!

Že je naše společnost pokrytecká až hanba, o tom netřeba mluvit, to víme všichni. Ví se ale, že většinu znásilnění ženy nehlásí kvůli hrůze ze stigmatizace? I já jsem o tom patnáct let mlčela...

28.1.2011 v 8:37 | Karma: 47,44 | Přečteno: 26178x | Diskuse| Ona

Eva Pallotto

O moci, svobodě slova a virtuálních vraždách

Miroslav Macek dostal od Facebooku k Vánocům "hezký dárek" - smazali mu účet, protože na něm vystavoval prsa své přítelkyně. Porušil pravidla, dostal červenou kartu. Pravidla jsou to ujetá, ale vlastně o nic nejde. Zatím.

25.12.2010 v 15:35 | Karma: 39,46 | Přečteno: 8887x | Diskuse| Média

Eva Pallotto

A jak pevně držíte svého partnera pod krkem vy?

Žila byla jednou jedna žába, tu políbil princ a byla velká svatba. Hned v obřadní síni se na sebe vzájemně vrhli. Princezna, ještě trochu nazelenalá, mocným hlasem zařvala: "A teď jsi jen můj!" a princ nadšeně zahýkal: „Budem stále spolu!“ Pak se chytli navzájem 'do kravaty' a celý život se neúnavně dusili a dusili, a pokud z toho neumřeli, dusí se tam dodnes.

30.11.2010 v 9:09 | Karma: 39,70 | Přečteno: 6305x | Diskuse| Ona

Eva Pallotto

Nemám ráda Švejka. Není vtipný, jen tragický a opovrženíhodný.

Čtu všechno, i návody na pracím prášku. Ale nemám ráda horory a nemám ráda depresivní čtení. A jaká je nejdepresivnější věc, kterou jsem kdy četla? Bez přehánění „Osudy dobrého vojáka Švejka“.

8.11.2010 v 9:06 | Karma: 45,77 | Přečteno: 23579x | Diskuse| Kultura

Eva Pallotto

„A na zadek se z tebe nikdo neposadí,“ pravila.

Ve středu ráno jsem se probudila, rozespale mžourám kolem sebe a ... šok! Divná cizí osoba, pod plachetku zjevu nevábného, rozvalovala se mi na gauči, kouřila cigáro a popel drze klepala na zem:

15.10.2010 v 11:37 | Karma: 44,40 | Přečteno: 12840x | Diskuse| Ona

Eva Pallotto

Nejlepší agitace je žádná agitace

Mám takovej trochu problémek – s dobrými úmysly a agitkami všeho druhu. Například - Píšu pro časopis „LUI“ a ten se vyhraňuje (nejen) jako ochránce práv homosexuálů. Jednak je pan šéfredaktor hodnej a zásadovej kluk, co to myslí dobře, a druhak je to přeci dobrá věc – aby všichni měli stejná práva a abychom se navzájem akceptovali takoví, jací jsme.

4.9.2010 v 22:47 | Karma: 32,32 | Přečteno: 4573x | Diskuse| Společnost

Eva Pallotto

Nesnesitelné pražské ticho žene obyvatele na českou vesnici

Když jsem byla malinká, byla tahle vesnice báječně vylidněná. Každý svéprávný občan, který měl nohy, hodil si je na ramena a s dosažením plnoletosti prchal směrem k metropoli; ti méně fyzicky nadaní pak alespoň směrem k nejbližšímu paneláku v okresním městě.

2.9.2010 v 13:46 | Karma: 44,01 | Přečteno: 21119x | Diskuse| Praha a střední Čechy

Eva Pallotto

Naši civilizaci neohrožuje islám, ohrožuje se sama - islamofobií

S mojí oblíbenou bloggerkou paní Vlaďkou Špidlovou jsme se pod jejím článkem „Yes, they can“ dostaly do debaty, která si z mé strany žádá delšího komentáře. Proto poruším jednu ze svých „zlatých zásad“ (i když už jsem tímhle směrem kdysi nakročila v jedné bajce) a pokusím se svůj postoj k tématu sepsat do blogu. Vlaďka se vyjádřila podobně jako již mnozí – nevyhraníme-li se zásadně proti islámu (třeba tak, že zakážeme stavět mešity), ohrožujeme naši civilizaci. Islámští fanatici si totiž jakýkoliv náš smířlivý postoj vyloží jako naši slabost.

14.8.2010 v 22:14 | Karma: 34,34 | Přečteno: 5687x | Diskuse| Politika
  • Počet článků 151
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8483x
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

Oblíbené stránky