Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O kukaččí dceři pana Sýkorky

21. 06. 2011 8:36:04
Moje kamarádka Marta Sýkorková je na svýho tatínka vyloženě vysazená a on na ni. To je samé: „tatínku sem, tatínku tam, dceruško tady, dcerunko támhle“, sýkorce je přes třicet a i tak je tatíčkova malá holčička.
Cuculus canorusCuculus canorusWikipedie

Martička vystudovala školu, na kterou jejího otce přes čtyři pokusy ani nevzali, závodně hrála tenis i když má konstituci anorektického kolibříka a čte jen to, co jí tatíček posvětí jako kvalitní literaturu. Čistě proto, aby mu udělala radost.

Nedávno udělala pana Sýkorku dědečkem. Jak ta vám byla šťastná, že se jí narodil kluk! Ne, že jí samotné by na tom nějak záleželo, ale děda, děda ten chtěl vždycky vnuka.

Znám Martu dlouho a ta její tatínko-obsese mi vždycky přišla až ujetá. A když přišla ujetá i mě, která mám s chorobnou adorací papínka nechvalnou historii, tak mi prostě musíte věřit, že Marta je fakt magor.

No, a tahle Marta před pár měsíci přišla na to, že tatínek, kterého tak zbožňuje, nemůže být její biologický otec. Pan Sýkorka je totiž nula. Ne, tím nechci říct, že v životě nic nedokázal, ale mluvím o jeho krevní skupině. O krevní skupině tragicky nekompatibilní s AB naší Marty. Zdálo by se, že je to případ velmi neobvyklý – to jen do okamžiku, než si přečteme statistiky a odhady, že kukaččí je každé sedmé dítě...

Marta není panikářka, tak si testy nechala udělat znovu. Potom doma prostudovala rozsáhlou lékařskou dokumentaci svého otce (prodělal několik operací). Byla si jistá. Neštymuje to.

I pohovořila s matkou. Od té se nedověděla nic, snad kromě toho, že doktoři jsou banda lumpů a věřit se jim nedá.

Sebrala poslední kousky odvahy a otázala se otce. Jestli čekáte, že nastala nějaká dramatická kolize ve stylu mexických telenovel, mýlíte se. Pan Sýkorka svou kukaččí dceru pohladil po vlasech a řekl: „AB a nula, zajímavý. Jó, Martičko, ty musíš mít vždycky něco speciálního.“

A tím to skončilo.

Zvláštní, říkala jsem si. To fakt nikdo z nich ani nezvýšil hlas, nikdo nikoho nezavraždil, nezavrhl, neposlal před soud uličního výboru?

Pan Sýkorka není žádná nula, ale jednička. Má dceru, má ji rád, nějaké nuly, áčka a béčka na tom nic nemění. A Marta? Tu nějaký biologický otec nezajímá, ona svého tátu má...

Udělala bych to stejně. A vy?

Autor: Eva Pallotto | úterý 21.6.2011 8:36 | karma článku: 40.47 | přečteno: 8355x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 398 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 717 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 313 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 514 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 502 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8315
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.