Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

A jak pevně držíte svého partnera pod krkem vy?

30. 11. 2010 9:09:09
Žila byla jednou jedna žába, tu políbil princ a byla velká svatba. Hned v obřadní síni se na sebe vzájemně vrhli. Princezna, ještě trochu nazelenalá, mocným hlasem zařvala: "A teď jsi jen můj!" a princ nadšeně zahýkal: „Budem stále spolu!“ Pak se chytli navzájem 'do kravaty' a celý život se neúnavně dusili a dusili, a pokud z toho neumřeli, dusí se tam dodnes.
 By Ajda Gregorčič /flickr.com/

Ono by se to dělat nemělo - koukat lidem do kuchyně ani do ložnice. Ale co si mám počít, když to musím stále poslouchat? Když mi moji milí, více či méně známí, házej k nohám svý špinavý partnerský prádlo a žádají rozhřešení?

Ze všech stran se na mne valí nářky a kvílení, rozhořčené lkaní: Bejvalka mu píše SMSky a on na ně odpovídá! Byla s kolegou na kafi, určitě je mi nevěrná! Furt ho musím kontrolovat! Schovává si peníze! Utrácí! Nepomáhá mi s domácností! Nechce se mnou spát! Každý den se kvůli tomu hádáme! Je to debil! Je to kráva!

Z toho se mi kroutí hypofýza do otazníku s vykřičníkem. Nechápu. Teda chápu, ale nerozumím. Rozumím, ale nechápu - no, jak říkám, prostě zůstává mi nad tím rozum stát. Nikdy se mi totiž nic podobného nepřihodilo.

Nevím, jak přesně to dělám, ale mám za sebou vztahy výhradně hezké. Snad s výjimkou drobných zaškobrtnutí v pubertě jsem nikdy nechodila s pitomcem. Tak nějak mi totiž uniká smysl toho si s pitomcema vůbec něco začínat.

Moje vztahy nejsou učebnicové a mnozí by z běhu mého partnerského života asi dostali infarkt, i kdyby znali jen hrubé obrysy. Ale základem všeho je nenásilí, svobodná volba: jsme spolu, protože spolu být chceme, ne proto, že musíme.

Hanba by mě fackovala, kdybych svého partnera musela k něčemu nutit, něco mu přikazovat, zakazovat. Nechce to a to? No tak fajn, tak nechce.
Nedovedu si představit, že by se někdo pokoušel regulovat mě. Co by z toho, proboha, měl?
Prostě když něco chceme a nebo se na něčem domluvíme, tak to děláme, pokud nechceme, tak to neděláme a pokud je to kriticky zásadní, ale ani jednomu se do toho nechce, tak spolu nějak vymyslíme, jak to vyřešit nějakým elegantním ne-kompromisem.
A když je to zásadní a řešení nenajdeme, tak se prostě přátelsky rozejdeme.
Jinou cestu moc nevidím.

Vztahy ukňouraných princů a princezen mi přijdou nadmíru nepochopitelné. Proč spolu ti lidé vlastně jsou? A proč si dělají ze života takové peklo? A proč, když je to peklo, proč v něm zůstávají?

Například - nechápu chorobné žárlivky a žárlivce. Nechápu hlavně ty, kdo s nimi ve vztahu jsou. Co tam proboha dělají? Nedovedu si představit, že by měl můj partner byť jen názor na to, s kým se stýkám. Pokud je mu dotyčný sympatický, půjde na kafe s námi, pokud mu dotyčný v něčem vadí, toš s náma nepůjde. Nikde nevidím prostor pro stresy či diskuse.

Nedovedu si představit, že by se v mém okolí vůbec mohl vyskytnout takový loser, který by mne kontroloval, nebo mi četl zprávy v mobilu. A že by kdy mohl být mým partnerem? No, to bych předtím musela spadnout z jahody naznak.

Nebo (a ta je moje nejoblíbenější) že by mi snad někdo povoloval (!) kam s kým a kdy můžu chodit? Málem jsem omdlela, když jsem zjistila, že v některých vztazích tohle existuje.
Lidi zlatý, proč si to děláte?

Řekla bych, že naše společnost je poněkud pošahaná v tom, že se většině z nás snaží namluvit, že s někým prostě být „musíme“. Že když jsme sám, že jsme vadnej. Že lepší je být s kýmkoliv a nějak to překousnout, hlavně nebýt single.

Je mi smutno z toho, že ten tlak mnohé donutí rezignovaně zaparkovat v naprosto šíleném vztahu, ve kterém si jen vzájemně otravují život.

Neměly by vztahy náš život spíš obohacovat, než ničit?

Já jsem v tomhle romantik. Věřím na lásku a hlavně na férový partnerský parťáctví.
Na to by se rezignovat nemělo. Nikdy.

Autor: Eva Pallotto | úterý 30.11.2010 9:09 | karma článku: 38.44 | přečteno: 6224x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Krysa v mé ložnici

Zachraňuju. Každou chvíli někoho. Už od mala. Nevím, jak je to možné, ale potřebný mé péče se vždy objeví u mne, kdyby kolem stálo sto dalších lidí, potenciálních zachránců. A kdyby ne, najdu si ho sama. Možná je to nemoc?

18.11.2017 v 12:19 | Karma článku: 17.96 | Přečteno: 398 | Diskuse

Alena Suchopárová

A už jsme v hrsti Ďáblova oka.

Před lety do našeho domu uhodil blesk. Vyprávění o tom, jak jsme pojišťovně dokazovali, že udeřil do osmi předmětů najednou, je možná také dobrá historka pro blog, ale dnes to bude o něčem jiném.

17.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 717 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 45: 23 hodin ve Wroclawi

Minulý týden jsem se svým drahým podnikla dvoudenní výlet do polské Wroclawi. Musela jsem přitom překonat fobii z cestování autobusem a absolvovat pětihodinovou cestu tam a zase zpět.

17.11.2017 v 20:54 | Karma článku: 8.24 | Přečteno: 313 | Diskuse

Radka Svobodová

Patříte mezi rodinné outsidery?

Někteří z nás moc dobře znají ten pocit, jaké to je, být outsiderem. Existuje mnoho lidí s osudem ošklivého káčátka, které bylo vyhoštěncem ve vlastní rodině jen proto, že ve skutečnosti bylo labutí.

17.11.2017 v 13:16 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 514 | Diskuse

Iva Votočková

Já mám svaly, Ty máš čáry

Ona: "Běž se postavit někam dál ode mě, třeba na druhou stranu sálu. Nemůžu se na Tebe dívat!" Já: "Proč?" Ona: "Mám depresi z Tvých svalů."

16.11.2017 v 14:19 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 502 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8315
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.