Prague Pride: Pane Hájku, děkujeme!

Kdyby si chtěli organizátoři Prague Pride zaplatit reklamu v takovém rozsahu v jakém jí ho poskytl hradní vicekancléř Hájek, asi by se nedoplatili. Pan Hájek nejen jako věrný nohsled svého pána ukázkově zpolitizoval to, co politické původně nebylo, akci poskytl dokonalé promo, ale zajistil i vysoký počet účastníků. Děkujeme!

Prague Pride- EP

Na Pride jsem byla zatím jen jednou, na Key Westu, protože to je ostrov tak maličký, že se tam před ní utéct nedá. Jinak ani omylem nevyhledávám hromadné akce, protože mám tak trochu fobii z davů. Jenže výroky pánů Hájka, Klause, Bátory a dalších, stejně jako místy úplně mimózní výroky některých mých „přátel“ na facebooku, mě přesvědčily, že do toho průvodu prostě musím.

Stejnou motivaci jako já mělo mnoho z těch, které jsem v průvodu potkala. Ve vyspělých zemích zpravidla nemá nejmenší smysl účastnit se podobných akcí, v České Republice ale, chvilku se zdálo, to svůj smysl má, protože některé věci v civilizovaných zemích od ústavních činitelů zkrátka neuslyšíte. Ne proto, že by byli „politicky korektní srabi", ale proto, že zpravidla bývají alespoň elementárně slušně vychovaní.

My, účastníci z rozhořčení, jsme se shodli na tom, že je naprosto nepřijatelné a svým způsobem strašně smutné to, co poslední dobou znělo v médiích. Kamsi se ztratil zdravý rozum, zatemněn ideologickým viděním světa. Kdyby šlo jen o laciné a populistické politikaření, ještě by se to dalo přežít.

Nevadí mi ani tak prezident, který nemá nadhled a noblesu, který zaměstnává lidi neschopné například pochopit byť jen základy teorie evoluce, vadí mi prezident, tak přezíravý ve svém sebe-zbožštění, který nemá ani trochu empatie. Co víc, prezident, který zcela záměrně, svévolně a prospěchářsky vráží klíny mezi již tak dost polarizovanou společnost.

Té nelze nepřiznat právo na frustraci. Se světem to jde od deseti k pěti, světové ekonomiky se hroutí a v krizích, jak známo, lidé mají vždy tendenci se radikalizovat. Je ale zcela nefér házet na hlavu LGBT komunity vinu za to, že stát neumí vytvořit stabilní prostředí pro to, aby heterosexuální rodiny mohly odpovědně plánovat a neměly strach mít více dětí.

Stejně nefér je i sexualizace homosexuality. Takové uvažování je omluvitelné jen u těch nevzdělaných a mimořádně emočně plochých lidí. Každý, kdo má jen trochu empatie ví, že zde hovoříme především o „queer identitě“, záležitosti daleko hlubší než prostý sex po oblíbeném způsobu, ale o absolutním základě, na kterém je položeno prožívání sebe sama i vztah k okolnímu světu.

Kdo se o to nezajímá asi netuší, že dospívat s takovou identitou je mimořádně těžké. Třetina transsexuálů se pokusí o sebevraždu, každý desátý uspěje. Bohužel nejsou neobvyklé sebevraždy dětí. LGBT čelí šikaně, často mají pocit, že svou identitu musí skrývat, že jsou na celém světě úplně sami, mnohdy mají velké problémy s přijetím sebe sama.

Když se jim vším tímhle podaří ve zdraví projít a přežít, jsou na sebe právem hrdí. „Pride/hrdost“ je totiž především opak „shame“, tedy ostudy, hanby. V žádném případě to není vyvyšování se nad kohokoli, tím méně je to zpupné (jak Pride komentoval Miroslav Macek).

Ti, kdo si podobným peklem v dospívání prošli, a jsou to téměř všichni LGBT vyjma těch, kdo měli štěstí na velmi osvícené rodiče, na podobných průvodech všude na světě slaví a dávají si najevo vzájemnou podporu. Chtějí být společností přijati takoví, jací jsou. Oslavují lidskou rozmanitost, protože žádný z bohů, ani ten katolický, neseká lidi jako šroubky na soustruhu, nedělá z nich ovce, ale nádherné individuality, jejichž život má smysl, význam a hlavně cenu.

Proto je pro LGBT zvláště bolestné, když zjistí, že prezident, kterého ze svých daní platí, není jejich prezidentem, ale je člověkem, který se sníží k tak smutným urážkám.

„Deviant“ možná je slovníkově neutrální, ale čistě lidsky je to vulgární podpásovka.

Myslím si, že prezident republiky prostě nemůže urážet významnou část občanů, a to ani tehdy, když své urážky zabalí do rádoby-chytrých slovních hříček a umných jazykových sofistik.

Co tito pánové zaseli, to sklízí. Nahráli si nějaké politické body, informací o Prague Pride oblažili i ty, kdo o ní předminulý týden ještě neměli tušení a byla jim naprosto ukradená, vyhrotili náladu ve společnosti (musím se přiznat, že z některých komentářů v anonymních diskusích až mrazilo a jeden se hned chtěl z této země zase odstěhovat), ale hlavně – přiměli k účasti i ty, kdo o ní původně neuvažovali.

V průvodu se sešlo asi 5-8000 lidí. Propaganda? Nátlaková akce? Nekonalo se.

LGBT si zcela vzali za svůj název akce, tedy „Festival tolerance“. Na cca dvě stovky účastníků Pochodu pro rodinu z průvodu volali „pojďte s námi“, usmívali se a mávali.

Ostří extremističtí hoši, kteří na facebooku vykřikovali: „queer bashing!“, a kterých se sešlo kolem čtyřiceti, to aby ukázali „většinový názor společnosti“, na průvod hrozili pěstmi a volali nadávky. Dvakrát po průvodu někdo z nich hodil dýmovnici, přes kordon policistů létaly i plastové lahve s vodou a mně u nohou přistálo vajíčko Ani mířit neumí, klucí ušatý...

Reakce průvodu, x-krát silnějšího? Vzdušné polibky, srdíčka a duhové flitry.

Ani si moc nechci představovat, jak by to vypadalo, byl-li by poměr „sil“ opačný...

To je i komentář k neuvěřitelným slovům Václava Klause, který pride označil za „agresivní útok jedné skupiny lidí vůči nám ostatním.“ - Machiavelli by veřejným míněním neuměl manipulovat efektněji. V pride nebylo ani kousínka agresivity...

V průvodu jsem neviděla ani žádné devianty. Krom holek a kluků, co mají rádi své holky a kluky, tam kráčely i maminky a tatínkové s malými dětmi, babičky, dědečkové, jeli tam postižení na elektrických vozících, byla tam matka s transparentem „můj syn není deviant“ a tisíce dalších, úplně obyčejných lidí.

Pokud měl někdo hrůzu z toho, že se průvod zvrhne ve veřejné sexuální orgie, pak se těšil zbytečně. Zaznamenala jsem asi tři kluky do půl těla, barevné kostýmy, z nichž nejkrásnější měla samozřejmě moje kamarádka, drag queen Diva Noxx, pár lidí pomalovaných barvami... jo a abych byla vážně vyvážená, tak i jednoho poněkud chemicky nevyladěného chlapce na Střeleckém ostrově, kterého museli odvést kamarádi domů.

Veřejné pohoršení se nekonalo - myslím, že Prague Pride Praze ani jejímu primátorovi, který jí podpořil, ostudu neudělala.

Policisté byli milí a vstřícní, většina se usmívala a někteří si dokonce podupávali do rytmu hudby z alegorických vozů. I křesťané, kteří u vstupu na Střelecký ostrov předávali letáčky proti homosexualitě plné rozkošně zavádějících informací a z nějakého prazvláštního důvodu mluvili česky s polským přízvukem, byli fajn. S jednou paní a jedním pánem jsme si hezky popovídali o tom, jak je dnešní svět plný zla a násilí a jak je problematika homosexuality okrajová záležitost.

Shodli jsme se na tom, že láska je důležitá. Možná ji každý nacházíme někde jinde a v jiných formách, ale bez ní by byly naše životy prázdné.

Když průvod vycházel, rozpršelo se. To se všichni známí bohové a Matka Příroda pokoušeli nad všemi lidmi, tedy nad gayi, lesbami, bisexuály, transsexuály, asexuály, extrémisty, fundamentalisty, heterosexuály i nad Hradem, vyrobit duhu. Pak už bylo slunečno.