Turismus v centru Prahy neodvratně krachuje

Tak nám postupně dojíždějí ti turisti, kteří si své dovolené nakoupili před plným propuknutím krize a čeká nás co? Čekají nás krušné měsíce. Krize v pohostinství zuří a vypadá to, že bude hůř. 

Kavárna...flickr.com by weltreisender2000

Bydlím na Břevnově a občas do naší kavárny v centru seběhnu pěšky z kopce dolů přes Pražský hrad až na Staromák. Jdu vždy stejnou trasou a dělávám to tak jednou za měsíc, za dva. Říkávám tomu "inspekční cesta". Dostatečný časový odstup mi dává krásný obrázek toho, co zajímavého vymýšlí konkurence a tak to, jak se vede pražskému turistickému průmyslu nemusím hádat jen z našich výsledků hospodaření.

Tak před rokem došlo, hezky potichoučku, k velké pivní revoluci. Každého českého pivaře určitě štvalo, když viděl jak hospůdky v centru bez oka mrknutí prodávaly půllitr plzeňské dvanáctky za 70 korun i výš. Pravda, byla to poněkud vysoká marže, ale je to ta marže, která platí nájem. (O výši nájmů v centru, maržích apod jsem už psala - tady .) Teď na nás škarohlední nepřejícníci mohou udělat dlouhý nos, už dávno to neplatí. Před rokem většina hospůdek v centru revolučně zakotvila na nějakých průměrných 40ti korunách za půllitr. Před pár měsíci to bylo kolem 30ti a teď?

Naprosto mě konsternovala jistá velká restaurace na Malostranském náměstí, která má před vchodem obrovskou ceduli "0,5l Pilsner Urquell 23,- Kc (1 euro)". 50ti litrový sud Plzně stojí aktuálně 1.990,- korun, to znamená, že nákupní cena jednoho půllitru je 19,90. Není to až tak úplně pravda, protože 100 piv ze sudu vytočí jen hostinský s vadou zraku. Jednak na každý sud musíme počítat "odtočné", navíc si připočítejte náklady na sanitaci výčepního zřízení, provoz myčky skla ... a jste na tom, že dotyčná hospoda prodává pivo za nákupní cenu.

Dumpingové ceny se obvykle používají, chceme-li zničit konkurenci a přilákat zákazníka, na kterém vyděláme na jiných položkách. OK, drsný, ale pochopitelný. Jenže - byla-li dotyčná hospoda narvaná k prasknutí blaženými turisty? Ne, byla úplně prázdná... A to mě tedy, přátelé, naprosto vyděsilo.

Zajímavý pohled nabízí i Staroměstské náměstí. Tam kde dříve bývaly obří zahrádky, kde zahradničili mlsní kozlové a na rozšafných turistech vydělávali megaultraprachy, jsou dnes povětšině prázdná místa a poněkud neveselá spartánská zahrádka Starbucks bez obsluhy.

Bohužel jsem v Čechách jen něco přes dva roky a tak nemám delší srovnání. Ale i to stačí ke zjištění, že do Prahy teď jezdí úplně jiní turisté než dříve.

Nejsou to individuální cestovatelé, lidé cestují hlavně skupinově. Utrácí jen tam, kde je to pro ně zorganizováno. Tím by se vysvětlilo, proč jsou údaje České centrály cestovního ruchu tak rozdílné oproti mojí zkušenosti. Z jejich údajů to vypadá, že turistů je stále stejný počet a že utrácí každý rok vždy o něco malinko více. 

Jenže naše realita, zbavená optimistické optiky velmi vysokého nadhledu statistiků, je skutečně tristní.

Onemocněla mi slečna kavárnice, tak jsem si u nás na pár dní zase po čase zaobsluhovala. Asi jsem moc cíťa, ale některých turistů mi bylo i líto. Skupinka 6ti Poláků si objedná 4 piva. Maminka si dá kafe, ale synáčkovi nekoupí zmrzlinu, protože je moc drahá. Francouzská slečna si do notýsku poznamenává útratu a kontroluje svůj rozpočet. Německá turistka mi vysvětluje, že mi nedá spropitné, protože já jsem manažer (nevím, jak to poznala(?)) a ona jen úřednice. Což je naprosto v pořádku, ale rozesmálo mne to. Ještě docela nedávno jsme my byli ti chudí Češi... teď už asi ne. (na chvíli, na chvíli, jasně)

Nejen, že je v absolutních číslech mnohem méně hostů než dříve, změnila se i jejich národnostní skladba. Úplně přestali jezdit Američané, Japonce jsem v kavárně neviděla asi půl roku, vídáme však mnohem více Poláků, Izraelců a Slováků než dříve. Tržby restaurací v naší ulici spadly o cca 30-60 procent oproti minulému roku. A nájem, ten všichni platíme stále stejný, energie a odvody dtto... výsledek vypočte i žák pomocné školy.

Tuhle mi psal jeden kamarád, jestli nevím o volné hospůdce v centru, že prý nemůže nic najít. Odpověděla jsem mu, lehounce cynicky, že ať vydrží tak půl roku a může si koupit kteroukoli....

Abych jen nekňučela - jedno pozitivum současná situace má. Majitelé krámků s otřesnými suvenýry jsou na tom ještě hůře než my (nesnáším ty cetky, ale kurnik, proč si neumím odmyslet, že jsou to fajn kluci a že mají rodiny). Prý budou schopni své nájmy dotovat z úspor tak dva tři měsíce a pak to zavřou. 

A Oleg ze sousedního bordelu už je taky zpátky na Ukrajině.

Jak ten mě štval ... a teď se mi po něm stýská. Protože teprve až bude Oleg zpátky, bude to signál, že je zase všechno v pohodě. Do tý doby...