K napsání tohoto krátkého zápisku mne vyprovokovala reakce čtenáře Václava na tento blog. (Jitka Lenková,"Mladé, schopné a nešťastné?")
Václav o ženách mého typu píše: "Jsou zvyklé žít samy, navštěvují večírky, holdují alkoholu a nezávaznému sexu. Co se týče umění "udržení tepla rodiného krbu" nemají tyto ženy co nabídnout. Nejsou tolerantní, nesnáší a nechtějí vykonávat domácí práce, většinou jsou i dost líné, neumí vařit, často neumí ani udržet dlouhodobý vztah." a dodává "Po pravdě musel bych být blázen uvázat si na krk takovou ženskou a udělal z ní matku svých dětí."
Naprosto s panem Václavem souhlasím.
Pan Václav by byl blázen, kdyby si nějakou takovou........ takovou -stvůru nepřirozenou- uvazoval na krk. Sám se vyřadil z rybníčku potenciálních partnerů vdavek chtivých třicátnic mého typu.
Udělal dobře, zachránil si život.
Ovšem z pohledu oné nestvůrné ženštiny - byl-li kdy pan Václav potenciálním kandidátem? Tvrdím, že nikoliv.
Jaksi se totiž nestřetáváme v tom, co je pro kvalitní vztah důležité.
Vezmu to popořadě:
1/ žijeme o samotě - jsme na to zvyklé a tak hledáme partnera se kterým nebudeme muset být "stále". Chceme dost volného času pro svoje koníčky a záliby, pro vlastní přátele. Nechceme na partnerovi záviset ani viset, nechceme ho potřebovat. Chceme ho chtít. A to je rozdíl.
2/ navštěvujeme večírky - a chceme aby s námi partner občas chodil a abychom občas chodily samy. Děsíme se partnerů, kteří by nás nechtěli "někam pouštět", nechápeme, proč by partner měl mít jakési "povolovací právo" - protože ani my jim neříkáme co smí a nesmí dělat.
3/ holdujeme nezávaznému sexu - když se oba partneři domluví a užívají si to, neumím v tom vidět problém
4/ nedržíme teplo domova - no asi to bude tím, že se doma moc nezdržujeme. Trávíme život aktivně. Spolu s partnerem sportujeme, cestujeme, hledáme si aktivní a pestrou zábavu. Nemáme doma televizi, protože jí nestíháme sledovat, zbytečně by se na ní prášilo.
5/ nejsme tolerantní - tak tady si myslím že tolerantní jsme, pro pana Václava snad někdy až moc.
6/ nechceme vykonávat domácí práce - skutečně ne. Všímáme si toho, že i náš partner má dvě ruce. Navíc si mnohé z nás spočetly, že poměr naší ceny na trhu práce na hodinu strávenou drhnutím podlah jaksi vyznívá ve prospěch najmutí externí síly - uklízečky či domácí pomocnice.
7/ neumíme vařit - ale umíme. Já dokonce peču bez receptů, po paměti. To ovšem neznamená, že šéfkuchaře z "Chez Luis" považuji za amatéra a jeho prací pohrdám. Naopak. Než honit po zahradě šneky, to si je raději nechám od Luise naservírovat na stříbře.
A když vařím, tak s partnerem, je to takový náš koníček kterému se jednou za měsíc rádi věnujeme.
8/ neumíme udržet dlouhodobý vztah - umíme. Ale nedržíme se klíšťovitě vztahů které nefungují. Když si s partnerem přestaneme vyhovovat, pokusíme se o nápravu a když i ta selže, v dobrém se rozejdeme.
Poznámka na konec. Dovoluji si psát v množném čísle, protože tak nějak tuším, že možná nejsem jediná žena která to takto vidí. Body 6 a 7 se nechci nijak dotknout žen, které si uklízejí doma samy a nejedí na stříbře. I já na něm nejím zas tak často a sem tam tu podlahu taky setřu - ovšem odmítám jakýkoli koncept, kde by kdokoli předjímal, že je to snad moje "ženská" práce a povinnost.
Mám to obrovské štěstí, že mám muže, který tak nikdy neuvažoval - a když je potřeba tak mi žehlí košile do práce, protože to zkrátka umí líp než já. Já zase spíš lecos spravím nebo zorganizuju... Doplňujeme se, co je potřeba udělat o to se podělíme a role nikdy nijak nerozdělujeme. Nefungujeme jako "manžel a manželka" ale jako "partner a partner".