Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Koukej, Máňo, to je ta znásilněná!

28. 01. 2011 8:37:33
Že je naše společnost pokrytecká až hanba, o tom netřeba mluvit, to víme všichni. Ví se ale, že většinu znásilnění ženy nehlásí kvůli hrůze ze stigmatizace? I já jsem o tom patnáct let mlčela...
 Foto: Profimedia.cz/iDnes

Tenhle příspěvek se měl původně jmenovat „Klidně jí znásilni, Franto, neboj, nepráskne tě!“ ale pak jsem si řekla, že by to bylo trochu drsný.

Naše buranská pseudomorálka mě pěkně štve. Když jsem nedávno dostala zadání zpracovat pro Juicy tohle téma, bylo mi, jako bych si měla kleštěmi trhat z hrudníku dávno zarostlý hřebíky. Nejen, že se mi vracely nehezké vzpomínky na událost, která se stala před patnácti lety, ale příběhy jiných žen mě naprosto šokovaly. A statistiky, které se mi dostaly do rukou, ty mne dorazily úplně.
Jednoznačně nejhnusnější zakázka, jakou jsem kdy dostala. Ale psala jsem ten článek ráda – i přesto, že jsem se v něm musela profesionálně zdržet emocí. Zařvu si alespoň tady.Tohle je prostě téma, který nejde jen tak přejít.
Nejde si smířlivě říct: jo, svět je hnusnej, no tak popojedem. Musí se o tom mluvit - a tak teda začnu u sebe.

Překvapilo mne, jak velký počet žen, se kterými jsem o tom mluvila, měl nějakou zkušenost se znásilněním nebo sexuálním násilím. Potvrzují tak hrůzné statistiky, které tvrdí, že za život se s dokonaným znásilněním setká desetina žen a s pokusem o znásilnění pětina. Jen tak pro představu – je-li v republice 5 milionů žen, pak se bavíme o půlmilionu ubrečených bezradných holek, které si nesou „hezkou“ památku nejen v podobě modřin a škrábanců na těle, ale hlavně na duši.

Když se ale podíváme do policejního šupličku, kolik hlášení tam mají, bude to minimum – necelá tisícovka ročně. Pročpak to?

Především – ve společnosti panuje naprosto imbecilní předsudek, že znásilnění = vyšinutý magor, který přepadne ženu v parku. Tak to není ani náhodou – většinu znásilnění páchají rodinní příslušníci, kamarádi a známí obětí. U těch činů, které jsou policii hlášeny jen nějakých 13 procent připadá na anonymní útočníky. Zbytek jsou naši „milovaní“. A je vcelku logické, že žena spíš nahlásí anonyma, než svého příbuzného – tj skutečný poměr „naši“ versus „cizí“ těch 13 procent nebude... bude to dramaticky více v neprospěch našich bližních.

Tenhle předsudek má i další efekt. Když vás znásilní někdo blízký, bere se to, jako by vlastně o „opravdové“ znásilnění nešlo. Že to jako není tak hrůzné, jako když vás přepadne cizí člověk. OMYL všech omylů! Je to tisíckrát horší. Nejen, že vás někdo znásilní, ale podryje tak i vaši důvěru k okolí, k ochranné bariéře blízkých, kteří by vám jaksi z definice měli v životě pomáhat, ne vám ho ničit...

I já jsem si to tak kdysi myslela, když mě znásilnil kolega z práce. Že to jako není znásilnění, když to není jako ve filmu. Co bych těm policistům vyprávěla, že se mi stalo? A jak bych jim vysvětlila, že jsem se s tím imbecilním kreténem (promiňte ten výraz) octla o samotě v noci v hotelovém pokoji? (pracovali jsme tam, připravovali jsme hotel k otevření a bez dovolení majitelů jsme si všichni zaměstnanci udělali večírek a pak v celém hotelu hráli na schovávanou)

Jak bych jim vysvětila, že jsem byla trochu opilá? Určitě by mi řekli, že si za to můžu sama – jak se mi ostatně snažil vysvětlit i pachatel. Prý si nemohl pomoci, prý mě strašně miluje. Tvrdil, že nevěděl, co dělá, že to prostě bylo silnější než on. Že jsem se prý měla víc bránit, aby se probral, řekl mi. Jasně, to je hrozně snadný přivádět ke smyslům opilýho dvoumetrovýho chlapa, když vás škrtí a trhá na vás oblečení, aby vám sedřel kůži o koberec a tělo nechal samou modřinu.
Ale nechala jsem si vnutit, že nějakou vinu nesu, že si za to můžu sama. Kdybych s ním předtím nekoketovala, určitě by si na mě nedovolil – blablabla, že jsem si tenkrát nedala facku.

Chovala jsem se stejně hloupě, jako se chová většina z nás. První, co se při znásilnění začne řešit, je totiž vina oběti. Kdyby neměla tak vyzývavou sukni, kdyby s manželem častěji spala, aby ji znásilňovat „nemusel“, kdyby kdyby ... Miliarda chytrých zdůvodnění, které padnou na hlavu nevinné oběti. Naprosto nechutné a nefér.

Bohužel, přesně tohle ženy ví. Ví, že když znásilnění nahlásí, bude jim ublíženo ještě jednou a bude jim ubližováno dlouhodobě.

Budou mít na čele nadosmrti cejch: „to je ta znásilněná!“ Policisté k nim budou hrubí a pokud je pachatel osoba blízká, zničí to jejich vztahy s celým okolím. Není neobvyklé, že se s nimi rozejde jejich partner. Jedné mojí kamarádce ten její bezelstně řekl: „promiň, já už s tebou nemůžu spát, já to furt vidím před očima...“ No, vážně super.

Nebo jim to nikdo nebude věřit – jinou kamarádku léta znásilňoval dědeček a když to řekla rodičům, obvinili ji, že si vymýšlí, aby k němu nemusela jezdit na prázdniny. A tak tam roky jezdila...

(Tady je třeba zmínit, že falešná obvinění tvoří podle policejních statistik jen 6% hlášených případů.)

Jo, milý Franto, Pepíku, Toníku, chutě do toho, neboj... máš 95 procentní jistotu, že když tu holku znásilníš, že tě nepráskne. No není to strašlivý? Jak můžeme žít ve společnosti, kterou tohle nepobuřuje, neděsí, která tohle neřeší?

Dá se s tím něco dělat? Asi moc ne. Jediné, co můžeme udělat je přestat stigmatizovat ty statečné ženy, které najdou odvahu tento hnusný trestný čin hlásit. Přestat, milá paní Vosáhlová, říkat: „to je ta znásilněná“, ale „XY byla znásilněna.“ A ukázat prstem na toho kým.

Blbá čárka nad písmenem, ale řekla bych, že dramatický rozdíl ve významu.

--------------------------------------

(update: Skvěle o tématu napsal pan kolega Petr Hahn "Domácí násilí jako fenomén", moc doporučuji k přečtení.)

Autor: Eva Pallotto | pátek 28.1.2011 8:37 | karma článku: 47.37 | přečteno: 25983x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 398 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 10.87 | Přečteno: 696 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.31 | Přečteno: 234 | Diskuse

Denisa Madarova

Třicet pět plus aneb pojďme se sejít v blázinci

Pro případné komentátory již dopředu avizuji, ano, opět jsem si přišla vylít srdíčko. Inu a co na tom. Kdo nic nevylije, nemůže po sobě utřít bordel.

21.6.2017 v 23:44 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1734 |

Iva Votočková

Z Deníku Bridget Jonesové: Když na dveře zaklepe čtyřicítka ;-)

Začíná se to lámat, jaro života mám za sebou a nastává zřejmě čas, kdy se bude bolest stále více vkrádat do mého života ;-) a nebude jiného východiska než ji přijmout. Tak vítejte radosti druhé půlky mého života. Zvu vás dál. <3

21.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 755 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8295
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.