Koukej, Máňo, to je ta znásilněná!

28. 01. 2011 8:37:33
Že je naše společnost pokrytecká až hanba, o tom netřeba mluvit, to víme všichni. Ví se ale, že většinu znásilnění ženy nehlásí kvůli hrůze ze stigmatizace? I já jsem o tom patnáct let mlčela...

Foto: Profimedia.cz/iDnes

Tenhle příspěvek se měl původně jmenovat „Klidně jí znásilni, Franto, neboj, nepráskne tě!“ ale pak jsem si řekla, že by to bylo trochu drsný.

Naše buranská pseudomorálka mě pěkně štve. Když jsem nedávno dostala zadání zpracovat pro Juicy tohle téma, bylo mi, jako bych si měla kleštěmi trhat z hrudníku dávno zarostlý hřebíky. Nejen, že se mi vracely nehezké vzpomínky na událost, která se stala před patnácti lety, ale příběhy jiných žen mě naprosto šokovaly. A statistiky, které se mi dostaly do rukou, ty mne dorazily úplně.
Jednoznačně nejhnusnější zakázka, jakou jsem kdy dostala. Ale psala jsem ten článek ráda – i přesto, že jsem se v něm musela profesionálně zdržet emocí. Zařvu si alespoň tady.Tohle je prostě téma, který nejde jen tak přejít.
Nejde si smířlivě říct: jo, svět je hnusnej, no tak popojedem. Musí se o tom mluvit - a tak teda začnu u sebe.

Překvapilo mne, jak velký počet žen, se kterými jsem o tom mluvila, měl nějakou zkušenost se znásilněním nebo sexuálním násilím. Potvrzují tak hrůzné statistiky, které tvrdí, že za život se s dokonaným znásilněním setká desetina žen a s pokusem o znásilnění pětina. Jen tak pro představu – je-li v republice 5 milionů žen, pak se bavíme o půlmilionu ubrečených bezradných holek, které si nesou „hezkou“ památku nejen v podobě modřin a škrábanců na těle, ale hlavně na duši.

Když se ale podíváme do policejního šupličku, kolik hlášení tam mají, bude to minimum – necelá tisícovka ročně. Pročpak to?

Především – ve společnosti panuje naprosto imbecilní předsudek, že znásilnění = vyšinutý magor, který přepadne ženu v parku. Tak to není ani náhodou – většinu znásilnění páchají rodinní příslušníci, kamarádi a známí obětí. U těch činů, které jsou policii hlášeny jen nějakých 13 procent připadá na anonymní útočníky. Zbytek jsou naši „milovaní“. A je vcelku logické, že žena spíš nahlásí anonyma, než svého příbuzného – tj skutečný poměr „naši“ versus „cizí“ těch 13 procent nebude... bude to dramaticky více v neprospěch našich bližních.

Tenhle předsudek má i další efekt. Když vás znásilní někdo blízký, bere se to, jako by vlastně o „opravdové“ znásilnění nešlo. Že to jako není tak hrůzné, jako když vás přepadne cizí člověk. OMYL všech omylů! Je to tisíckrát horší. Nejen, že vás někdo znásilní, ale podryje tak i vaši důvěru k okolí, k ochranné bariéře blízkých, kteří by vám jaksi z definice měli v životě pomáhat, ne vám ho ničit...

I já jsem si to tak kdysi myslela, když mě znásilnil kolega z práce. Že to jako není znásilnění, když to není jako ve filmu. Co bych těm policistům vyprávěla, že se mi stalo? A jak bych jim vysvětlila, že jsem se s tím imbecilním kreténem (promiňte ten výraz) octla o samotě v noci v hotelovém pokoji? (pracovali jsme tam, připravovali jsme hotel k otevření a bez dovolení majitelů jsme si všichni zaměstnanci udělali večírek a pak v celém hotelu hráli na schovávanou)

Jak bych jim vysvětila, že jsem byla trochu opilá? Určitě by mi řekli, že si za to můžu sama – jak se mi ostatně snažil vysvětlit i pachatel. Prý si nemohl pomoci, prý mě strašně miluje. Tvrdil, že nevěděl, co dělá, že to prostě bylo silnější než on. Že jsem se prý měla víc bránit, aby se probral, řekl mi. Jasně, to je hrozně snadný přivádět ke smyslům opilýho dvoumetrovýho chlapa, když vás škrtí a trhá na vás oblečení, aby vám sedřel kůži o koberec a tělo nechal samou modřinu.
Ale nechala jsem si vnutit, že nějakou vinu nesu, že si za to můžu sama. Kdybych s ním předtím nekoketovala, určitě by si na mě nedovolil – blablabla, že jsem si tenkrát nedala facku.

Chovala jsem se stejně hloupě, jako se chová většina z nás. První, co se při znásilnění začne řešit, je totiž vina oběti. Kdyby neměla tak vyzývavou sukni, kdyby s manželem častěji spala, aby ji znásilňovat „nemusel“, kdyby kdyby ... Miliarda chytrých zdůvodnění, které padnou na hlavu nevinné oběti. Naprosto nechutné a nefér.

Bohužel, přesně tohle ženy ví. Ví, že když znásilnění nahlásí, bude jim ublíženo ještě jednou a bude jim ubližováno dlouhodobě.

Budou mít na čele nadosmrti cejch: „to je ta znásilněná!“ Policisté k nim budou hrubí a pokud je pachatel osoba blízká, zničí to jejich vztahy s celým okolím. Není neobvyklé, že se s nimi rozejde jejich partner. Jedné mojí kamarádce ten její bezelstně řekl: „promiň, já už s tebou nemůžu spát, já to furt vidím před očima...“ No, vážně super.

Nebo jim to nikdo nebude věřit – jinou kamarádku léta znásilňoval dědeček a když to řekla rodičům, obvinili ji, že si vymýšlí, aby k němu nemusela jezdit na prázdniny. A tak tam roky jezdila...

(Tady je třeba zmínit, že falešná obvinění tvoří podle policejních statistik jen 6% hlášených případů.)

Jo, milý Franto, Pepíku, Toníku, chutě do toho, neboj... máš 95 procentní jistotu, že když tu holku znásilníš, že tě nepráskne. No není to strašlivý? Jak můžeme žít ve společnosti, kterou tohle nepobuřuje, neděsí, která tohle neřeší?

Dá se s tím něco dělat? Asi moc ne. Jediné, co můžeme udělat je přestat stigmatizovat ty statečné ženy, které najdou odvahu tento hnusný trestný čin hlásit. Přestat, milá paní Vosáhlová, říkat: „to je ta znásilněná“, ale „XY byla znásilněna.“ A ukázat prstem na toho kým.

Blbá čárka nad písmenem, ale řekla bych, že dramatický rozdíl ve významu.

--------------------------------------

(update: Skvěle o tématu napsal pan kolega Petr Hahn "Domácí násilí jako fenomén", moc doporučuji k přečtení.)

Autor: Eva Pallotto | pátek 28.1.2011 8:37 | karma článku: 47.43 | přečteno: 26178x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 129 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 40.72 | Přečteno: 8710 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.43 | Přečteno: 424 | Diskuse

Ivana Dianová

Utržená ze řetězu

Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!

25.3.2024 v 20:38 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 664 | Diskuse

Helena Opršalová

Fixovaný zlobílek

Sedím sama v koutu restaurace. Manžel právě odlezl i s talířem a někde mezi barem a záchody se snaží nakrmit zdrhající dítě.

25.3.2024 v 14:09 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 578 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8483
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...