Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nesnesitelné pražské ticho žene obyvatele na českou vesnici

2. 09. 2010 13:46:07
Když jsem byla malinká, byla tahle vesnice báječně vylidněná. Každý svéprávný občan, který měl nohy, hodil si je na ramena a s dosažením plnoletosti prchal směrem k metropoli; ti méně fyzicky nadaní pak alespoň směrem k nejbližšímu paneláku v okresním městě.
Stastny Jirka ma dnes posekano...Stastny Jirka ma dnes posekano...Scott MacLeod Liddle /flickr.com/

V čísle 3 bydlela vdova Horáčková se slípkami a ovečkou Anežkou, v osmičce rodina tvrdohlavého sedláka Jandy, který děti v rodném statku držel snad v okovech, ve dvanáctce soused Krpál a ve třináctce moje prababička. To bylo asi tak zhruba všechno. Kromě mlýna, který už od začátku osmdesátých let neúspěšně rekonstruuje poctivý pardubický úředník (kdyby byl vykutálenější, již dávno by měl dostavěno) všechny ostatní domky s noblesou chátraly a oblékaly se do elegantního trnoví jako Šípkové Růženky. A ten klídek! Sem tam Anežka zabékala, Krpálovi holubi zahudlali, zeď rozpadlého chlívku se s omluvným hřmotem svalila, ale jinak tady bylo ticho jak v kostele po zádušní mši.

Toto hromadné stěhování národa samozřejmě neušlo Migračnímu úřadu a dlouhá léta se snažil vykoumat, jak Čechy motivovat k návratu zpět do vesnic.

Jejich hlavní agent Přemek Podlaha opanoval televizní prostor a snažil se občany přesvědčit, že zahrádkaření je cool. Po velké kapitalistické revoluci se spojil s firmou Mountfield a začal místním lidem distribuovat nejmodernější technické pomůcky – odborně zvané desilenciátory, neboli hlukotvorné prostředky.

I přestali se Češi děsit vesnického ticha. Vybaveni sekačkami, motorovými pilami, vrtačkami a cirkulárkami pustili se do boje. Podařilo se nám rozklíčovat úřednický harmonogram – v sedm ráno Krpál k cirkulárce, v půl deváté místní rozhlas pouští budovatelské songy Karla Gotta „Dám dělovou ránu bum bum“ a „Zvonky štěstí“, od desíti do dvanácti Janda navrtávat obložení chalupy, odpoledne je vyhrazeno péči o zahrady (Krpál k traktůrku) a večer Klára Jandová otevřít okno a vesničany vzdělávat v Kapučínově raggaetonu.

Starou Horáčkovou, i když byla poměrně nahluchlá, z toho randálu klepla pepka a tak byl její domek promptně prodán americkému jazzmanovi Stevovi, který na svou trubku zásadně neužívá dusítko.

Za účelem zkvalitnění místního kulturního života byl agent Steve pověřen, aby po čtyřiceti letech znovu zprovoznil místní hostinec a svou lásku k hřmotné hudbě tam provozoval pokud možno až do pozdních nočních hodin. Domorodci obdrželi kapesní zpěvníčky, aby si oplzlé hospodské hitovky mohli hulákat i cestou domů.

Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat.

Pražáci, zejména ti, kdo vyrůstali v okolí nádražních překladišť a vietnamských tržnic, zaslechli volání domova, začali skupovat místní pozemky a stavět jako o závod. Propopulační opatření migračního úřadu jsou tak úspěšná, že před našima bylo dokonce vystavěno dětské hřiště, kde je i pro výskající drobotinu připraveno adekvátně lomozné vyžití.

Nevím, kdo přišel s tou lživou propagandou, že ticho léčí. Vůbec to není pravda. Náš nový soused Jirka Románek je tak trochu neurotik. Přes týden pracuje v metropoli, a když v sobotu ráno přijede domů, bývá z pražského ticha poněkud vystresovaný. Pokaždé nakopne sekačku, kultivátor a kýhočerta ještě a na zahrádce 2x2 metry celý víkend zvelebuje svůj anglický trávníček s milimetrovou přesností. Když vidím tu blaženost v jeho tváři, mám chuť ho pohladit po hlavičce, kluka ušatýho! A co teprve, když se po týdnu vrátí a s úlevou zjistí, že ta tráva zas o kousínek povyrostla. Je v sedmém nebi a dá se znovu do práce.

Někdejší obyvatelé měst se tu zkrátka cítí jako doma. Líp než doma.

Česká vesnice je zachráněna, radujme se. Jen mám trochu strach, aby se ta Praha kvůli všem těm nesmyslným protihlukovým opatřením nezačala vylidňovat.

Autor: Eva Pallotto | čtvrtek 2.9.2010 13:46 | karma článku: 43.60 | přečteno: 21040x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Jana Duchková

Perličky z jednání zastupitelstva Prahy 2 dne 19. 6. 2019… tentokrát z doslechu

Na programu bylo 22 bodů a dala se očekávat i nějaká ta lahůdka, protože my všichni zastupitelé jsme byli pár dní předem celkem úctyhodnou institucí obesláni další výhružkou před trestním oznámením – tentokrát pro změnu za zcizení

21.6.2017 v 21:41 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 592 | Diskuse

Marie Koubková

Lidice – proč si připomínat ?

Jsme zahlceni zprávami o válce a teroristických útocích, přitom si naše děti hrají na válku na internetu a politici se fotí se samopalem. Co je to válka? Co si představíme, když slyšíme o jejích obětech?

21.6.2017 v 19:04 | Karma článku: 10.57 | Přečteno: 159 | Diskuse

Štěpán Nadrchal

Jak navázat na tunel Blanka?

Praha řeší, co s tunelem, jehož hlavním efektem je, že se v jeho okolí dopravní situace zásadně zhoršila. Možností by byla řada, chybí ale politická odvaha a myšlení za hranicemi krajnic.

20.6.2017 v 20:00 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 450 | Diskuse

Vít Janša

Zakažme cyklisty, koloběžky, maminky, důchodce. Zakažme už konečně vše!

Nejsem z Prahy. Nemám ani kolo. Nemám tedy důvod vyjadřovat se k pohybu cyklistů v Praze. Ale já dnes viděl Události v sedm, na ČT 1 a tam tvrdili, že Praha 1 chce zakázat pohyb cyklistů v centru Prahy.

16.6.2017 v 22:45 | Karma článku: 42.12 | Přečteno: 6135 | Diskuse

Šárka Kloučková

Opravdu bude na hypotéku nutný plat 75 tisíc?

Není to tak dlouho, co jsem se novinářům svěřila s poznatkem ze své praxe, že rekordně nízké úrokové sazby mají i jeden dříve nemyslitelný dopad: na hypotéky dosáhli i učitelé a prodavačky. Ta doba zřejmě končí.

9.6.2017 v 10:17 | Karma článku: 23.74 | Přečteno: 5227 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8295
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.