Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nesnesitelné pražské ticho žene obyvatele na českou vesnici

2. 09. 2010 13:46:07
Když jsem byla malinká, byla tahle vesnice báječně vylidněná. Každý svéprávný občan, který měl nohy, hodil si je na ramena a s dosažením plnoletosti prchal směrem k metropoli; ti méně fyzicky nadaní pak alespoň směrem k nejbližšímu paneláku v okresním městě.
Stastny Jirka ma dnes posekano...Stastny Jirka ma dnes posekano...Scott MacLeod Liddle /flickr.com/

V čísle 3 bydlela vdova Horáčková se slípkami a ovečkou Anežkou, v osmičce rodina tvrdohlavého sedláka Jandy, který děti v rodném statku držel snad v okovech, ve dvanáctce soused Krpál a ve třináctce moje prababička. To bylo asi tak zhruba všechno. Kromě mlýna, který už od začátku osmdesátých let neúspěšně rekonstruuje poctivý pardubický úředník (kdyby byl vykutálenější, již dávno by měl dostavěno) všechny ostatní domky s noblesou chátraly a oblékaly se do elegantního trnoví jako Šípkové Růženky. A ten klídek! Sem tam Anežka zabékala, Krpálovi holubi zahudlali, zeď rozpadlého chlívku se s omluvným hřmotem svalila, ale jinak tady bylo ticho jak v kostele po zádušní mši.

Toto hromadné stěhování národa samozřejmě neušlo Migračnímu úřadu a dlouhá léta se snažil vykoumat, jak Čechy motivovat k návratu zpět do vesnic.

Jejich hlavní agent Přemek Podlaha opanoval televizní prostor a snažil se občany přesvědčit, že zahrádkaření je cool. Po velké kapitalistické revoluci se spojil s firmou Mountfield a začal místním lidem distribuovat nejmodernější technické pomůcky – odborně zvané desilenciátory, neboli hlukotvorné prostředky.

I přestali se Češi děsit vesnického ticha. Vybaveni sekačkami, motorovými pilami, vrtačkami a cirkulárkami pustili se do boje. Podařilo se nám rozklíčovat úřednický harmonogram – v sedm ráno Krpál k cirkulárce, v půl deváté místní rozhlas pouští budovatelské songy Karla Gotta „Dám dělovou ránu bum bum“ a „Zvonky štěstí“, od desíti do dvanácti Janda navrtávat obložení chalupy, odpoledne je vyhrazeno péči o zahrady (Krpál k traktůrku) a večer Klára Jandová otevřít okno a vesničany vzdělávat v Kapučínově raggaetonu.

Starou Horáčkovou, i když byla poměrně nahluchlá, z toho randálu klepla pepka a tak byl její domek promptně prodán americkému jazzmanovi Stevovi, který na svou trubku zásadně neužívá dusítko.

Za účelem zkvalitnění místního kulturního života byl agent Steve pověřen, aby po čtyřiceti letech znovu zprovoznil místní hostinec a svou lásku k hřmotné hudbě tam provozoval pokud možno až do pozdních nočních hodin. Domorodci obdrželi kapesní zpěvníčky, aby si oplzlé hospodské hitovky mohli hulákat i cestou domů.

Výsledky na sebe nedaly dlouho čekat.

Pražáci, zejména ti, kdo vyrůstali v okolí nádražních překladišť a vietnamských tržnic, zaslechli volání domova, začali skupovat místní pozemky a stavět jako o závod. Propopulační opatření migračního úřadu jsou tak úspěšná, že před našima bylo dokonce vystavěno dětské hřiště, kde je i pro výskající drobotinu připraveno adekvátně lomozné vyžití.

Nevím, kdo přišel s tou lživou propagandou, že ticho léčí. Vůbec to není pravda. Náš nový soused Jirka Románek je tak trochu neurotik. Přes týden pracuje v metropoli, a když v sobotu ráno přijede domů, bývá z pražského ticha poněkud vystresovaný. Pokaždé nakopne sekačku, kultivátor a kýhočerta ještě a na zahrádce 2x2 metry celý víkend zvelebuje svůj anglický trávníček s milimetrovou přesností. Když vidím tu blaženost v jeho tváři, mám chuť ho pohladit po hlavičce, kluka ušatýho! A co teprve, když se po týdnu vrátí a s úlevou zjistí, že ta tráva zas o kousínek povyrostla. Je v sedmém nebi a dá se znovu do práce.

Někdejší obyvatelé měst se tu zkrátka cítí jako doma. Líp než doma.

Česká vesnice je zachráněna, radujme se. Jen mám trochu strach, aby se ta Praha kvůli všem těm nesmyslným protihlukovým opatřením nezačala vylidňovat.

Autor: Eva Pallotto | čtvrtek 2.9.2010 13:46 | karma článku: 43.60 | přečteno: 21049x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Šárka Rosová Váňová

Jak se neokoukat manželovi

Celý život čtu v časopisech různé zajímavé poučky pro vdané ženy na téma: "Jak se neokoukat". Ty většinou zní: Zákaz pobíhání doma v teplácích s rancem na zadku a vytahanými koleny. Zákaz nošení natáček pro příjem VKV.

24.9.2017 v 19:12 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 553 | Diskuse

Zuzana Palečková

Už nám zase kážou

Volební kolotoč se už pěkně rozbíhá a zřejmě i letos můžeme čekat spoustu zábavy. Jenom to všechno přežít se zdravým rozumem!

17.9.2017 v 23:23 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 430 | Diskuse

Ondřej Prokop

Architekt Jan Gehl pomůže zklidnit Severojižní magistrálu

Pražská Severojižní magistrála byla postavena v 70.letech jako hlavní silniční tah procházející středem města. Denně přes ní přejede přes 100 tisíc automobilů. Současná podoba magistrály je navržena a řízena jako dálniční koridor.

17.9.2017 v 21:57 | Karma článku: 5.47 | Přečteno: 295 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

Máme doma delikventku

Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.

16.9.2017 v 20:52 | Karma článku: 24.36 | Přečteno: 896 | Diskuse

Jan Baše

Jak funguje kontrolní výbor zastupitelstva Prahy 10?

Dojmy prostého občana z jednání kontrolního výboru zastupitelstva 13. 9. 2017, které se sešlo po téměř po 3 měsících prázdnin...

16.9.2017 v 12:20 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 280 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8310
"Dokážu žít s pochybnostmi, nejistotou a neznámem. Určitě je mnohem zajímavější žít s otázkami, na které máme nejistou odpověď, než mít jisté odpovědi, které mohou být nesprávné. Mám jen přibližné odpovědi a různé stupně jistoty o různých věcech. Nejsem si absolutně jistý ničím, o mnoha věcech nic nevím - třeba o tom, zda má vůbec význam se ptát, jaký je smysl života a co taková otázka znamená. Budu o tom chvíli přemýšlet a když na to nepřijdu, budu prostě přemýšlet o něčem jiném. Nemyslím, že je nutné mít na všechno odpověď. Nemám strach z toho něco nevědět, být ztracený v podivném světě, kterému nerozumím a ve kterém nemám přesné určení - protože tak to prostě je, alespoň si to o něm myslím, asi. Nebojím se toho." / Richard P. Feynman/

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.