Švindlířčiny Špendlíky v trávě aneb bublanina trochu jinak

Krásné léto přeji. V dneším díle Švindlířčiny kuchařky si prozradíme, jak se pečou špendlíky. Ta hospodyňka, která své strávníky k smrti nenávidí, pořídí zákadní surovinu v železářství, my ostatní polezeme na stromy pro ovoce připomínající trochu třešně a trochu švestky... jsou to takový ty barevný kuličky, kterým každý (zdá se) říká úplně jinak...

Nevím jak vy, ale já k smrti nemám ráda pravidla, předpisy a recepty na cokoliv. Ani ty na spokojený život, ani ty na vaření.

Švindlířka by se cítila naprosto uražena, měla-li by otrocky kopírovat vynálezy druhých. (Ale že švidlířka občas i trochu kecá, v minulosti pár buchet podle receptů napekla, takže má v oku takový ten základní "mustr" od kterého své fantazijní alchymie odvozuje.)

Mno, každopádně tenhle recept je, jako všechny ostatní, totální experiment. :-)

Pečení započneme sběrem ovoce. U nás v kraji roste při cestách. Na výběr jsou oranžové, fialové, červené a žluté. Pokud s sebou máte sestru, nepotřebujete ani žebříček (za předpokladu, že i ta vaše vyrostla v ztepilou žirafku). Pokud sestru nemáte, stoupněte si na špičky a zkuste se nepoškrábat o zlomyslné větvoví. Když si ze své vysoké sestry budete dělat legraci, poškrábete se, protože vám nic trhat nepomůže - a dobře vám tak.

Ovoce umyjte a víc se s ním nestresujte. Pokud jste nenapravitelní hračičkové, nikdo vám nebrání ho vypeckovat, ale nad takovým plýtváním časem švindlířky jen kroutí hlavou.

Těch bobulí budete potřebovat asi hrnek nebo dva... prostě tak nějak přiměřeně, podle velikosti vašeho pekáče (na pečení).

Když jsem přemýšlela nad tím, čím ozvláštnit těsto, šla jsem dumat do zahrádky. Kromě plevele, kopřiv a slimáků jsem tam našla i rozvaleného kocoura. Nic z toho se mi jako ingredience do koláče moc nepozdávalo (i když pravda, kocourek je to sladkej) a tak jsem hledala dál - i zboudilo očko mé na keříček meduňky. Jo! do toho jdem!

A že byly v lednici i citrony, bude z toho bublanina citronovo-meduňková.

Těsto: 4 vajíčka celá s krapínkem hodně studené vody a cca 300g cukru krupice (prostě třetina pytlíku) našlehat do pěny. Přidat kůru z omytých citronů (dala jsem tři a nebála bych se ani čtyřech), šťávu z těch všech citronů, dvě hrsti umyté a nadrobno pokrájené meduňky a půl hrnku oleje.

Kdybych nebyla líná, možná bych místo oleje dala rozpuštěné máslo, ale jsem líná...

Zatímco si budete míchat ty ingredience, roztopte troubu (pečící) tak na poloviční kapacitu, řekněme něco kolem 200 stupňů. Také si vymažte pekáč (pečící) trochou másla a vysypte ho hrubou moukou, nebo strouhankou.

Já svůj pekáč (pečící) obvykle trochu ošudlám kusem másla přímo z lednice (takže je to silnější vrstva) a vysypávám jemnou strouhankou, naše babi zas kokosem...

Zapnutí trouby a vysypání pekáče dělejte předtím, než do těsta přimícháte mouku (cca půl pytlíku, tedy půl kila) a kypřící prášek. Speciálně v kyselém koláči chcete, aby těsto kynulo až v troubě a nevybublalo se zbůchdarma na lince...

Někdo kypřící prášek míchá s moukou zvlášť, někdo mouku dokonce přesívá sítkem... no, ok, já prostě spoléhám na své hbité ruce.

Těsto nalijeme na pekáč (pečící) a párkrát s ním třískneme o linku.... ono se pak hezky souměrně rozlije a pro strávníky je to hezký zvukový signál o tom, že se chystá něco bombastického.

Na těsto naházíme špendlíky (dle výběru) a šup s tím vším do trouby.

Pečeme tak dlouho, dokud to celé nevybublá a nezezlátne, to jest tak půl hoďky, 40 minut, podle síly těsta... (rozhodčím upečenosti je obligátní (ne)olepená špejle).

Mezitím co se bublanina peče odháníme nenajezence přilákané neobvyklou vůní a připravíme si na sítko trochu moučkového cukru, kterým kousky bublaniny po upečení posypeme, pokud to tedy stihneme předtím, než zmizí v jejich chřtánech.

Dobrou chuť! :-)